Sedmiden 17

Ideová sebevražda a vytunelovaná pravice

21.04.2009 15:32

    Každý kdo vstupuje na scénu veřejného politického boje má za cíl získat moc. Za jakým účelem tak činí, vidinou osobního zisku, touhou po prosazování idejí či blaha státu, uspokojování osobních ambicí, či jiných důvodů, je věcí jinou. Kdo chce ovlivňovat veřejné mínění a o moc neusiluje, má možnosti jiné. Práce ve think-tancích, médiích, nevládních či neziskových organizacích, organizace demonstrací, petic, stávek, projevování občanské nespokojenosti... možností je celá řada. Ale politika je bojem o moc.
    Když v roce 1989 padl komunistický režim, nebylo málo těch, kteří se postavili za Václava Havla, hlásajícího, že je zapotřebí ukončit systém vlád politických stran, tak zdiskreditovaný hegemonní KSČ a posunout se k systému jinému. Blíže nedefinovanému. Že tyto utopické myšlenky nemají oporu ani v empirii, ani v tradici ani perspektivu budoucnosti, pochopil jako jeden z prvních Václav Klaus a rozešel se s Občanským fórem založením ODS. Tato strana měla prosazovat pravicové principy, stát na konzervativních hodnotách a liberálních ekonomických principech. Hlásala svobodu, státní suverenitu, minimální stát, integraci do mezinárodních společenství a mnohé další ideje, stavící ji na pravou stranu politického spektra. Tím se stala trnem v oku těm, kteří odmítali staré pořádky a hlásali nový světový řád. V první řadě Václavu Havlovi. Už památné jsou slovní přestřelky mezi oběma Václavy. Čím to tedy, že zakladatel a dlouholetý předseda ODS se se stranou rozešel a o několik měsíců později jí vyjádřil podporu její dlouholetý zavilý nepřítel?
    Podívejme se na dnešní ODS z pohledu pravicového voliče. Pravice zůstalo málo a to málo je ještě snaživě maskováno, aby neodrazovalo středové voliče. ODS se stala klasickou catch-all party, tedy terminologií prof. Nováka "stranou pro všechny". Odmítla jasné ideje, které z ní činily jasnou, čitelnou stranu, stavící na konkrétních doktrínách a způsobech myšlení. Vyměnila je za oportunismus, za instrumentalizaci pravdy a idejí, za jednání na základě průzkumů veřejných mínění, kopírujíce tento pragmatický, ale zrazující, nástroj od ČSSD.
    Dnešní program ODS, existuje-li vůbec něco takového, je koláží liberalismu a konzervatismu, eurooptimismu a euroskepticismu, protekcionismu a deregulace, ekologismu, tedy idejí a směrů, které často stojí v příkré opozici vůči sobě. To ODS umožňuje oslovovat všechny a nikoho. Respektive masy, které nevnímají kontradikce v jejích vyjádřeních. Ideály byly vystřídány honbou za hlasy, pravicová politika za funkce a křesla. Obrana svobody jednotlivce na sebeurčení a osobní volbu životního směřování byla vystřídána za všezahrnující nabídku ideálu dobra. Dobra nedefinovaného, neurčitého, prázdného a mizejícího.
    Poslední kapkou, která musela přesvědčit i ty nejzarytější obránce Občanské demokratické strany, je naprostý obrat v otázce přijetí Lisabonské smlouvy. Stačilo několik recepcí v bruselských doupětech, potykání si se Sarkozym a poplácání po zádech, aby Topolánek, unesen vlastní představou o státnickosti, prohlédl, že ideje jsou k ničemu. A ODS, jako "půl muže", přestala kritizovat tvorbu evropského socialistického superstátu.
    ODS podlehla lákavé vidině, že po osmi letech v opozici se jí konečně otevírají brány velkého světa. A to jak finančního, tak politického a intelektuálního. A této vidině se nedokázala ubránit. Zradila sama sebe. Podnikatelé, eurokraté, lobbyistické skupiny a další nátlakové entity si mohou mnout ruce. Jednotné trhy, jednotné státy, jednotné politiky se vždy snáze ovládají, než decentralizované. Světová banka, Mezinárodní měnový fond, OSN, Evropské Unie, a další nadnárodní instituce, pokud mají dostatečné nástroje na ovládání členských států, jsou ideálním nástrojem k uplatňování vlivu. Protože stačí přesvědčit, uplatit, vyděsit či jinak ovlivnit pouze několik jedinců, držících páky systému. Opakovat tento postup u jednotlivých států by bylo mnohem těžší.
    Ideologická vyprázdněnost, hlásající mír, lásku, porozumění, humanitu a krásné lidství snad fungují v hlavě Václava Havla a možná Karla Hynka Máchy. Ne však ve světě dneška. ODS této iluzi podlehla a zanechala na české pravici zející díru. Její opětné zacelení se zdá být ze strany ODS v současné chvíli nemožné. Bylo by zapotřebí velmi přesné facky, aby tak učinila. Aby dokázala ze svého středu vyřadit ty, kteří nesdílejí její bývalé ideje, nebo staví vlastní zájmy nad ně. Aby se dokázala zbavit Vondry, Langera, Gandaloviče, Topolánka a mnohých dalších. Otevírá se tak prostor pro jiné. Ne pro účelově vzniklá sdružení typu Libertas.cz či EDS, které mají za cíl znovuzvolení svých vůdců, tedy Vladimíra Železného a Jany Hybáškové, do Evropského parlamentu, ale pro stranu či strany, které mají za cíl trvale hájit hodnoty, jichž se ODS vzdala. Jedinou takovou stranou na současné politické scéně jsou v současné chvíli Svobodní Petra Macha (SSO). Uvidíme s čím přijde Kalousek...