Sedmiden 34
Auguste Comte
23.08.2009 15:19
Auguste Comte es el fundador de la sociología (la cual ha dividido a sociología stática y dinámica) y del positivismo aunque a veces se dice, que el fundador real es Henri de Saint-Simon, quién era su tutor durante un par de aňos. Sobre todo Comte es un positivista quién dice, que todo el conocimiento procede de tres etapas teoréticas de conocimiento: la etapa teológica o affectiva, la etapa metafísica o abstracta y por fin la etapa científica o positiva. Esto quiere decir, que cada hombre de su naturaleza usa en su investigación estas tres etapas. Y de esto vienen los fenómenos – la primera etapa es la origen del pensamiento humano, la segunda etapa es una etapa temporal y la tercera etapa es la etapa estable y final. Cuándo luego Comte habla de la sociología, dice que la humanidad, o la sociedad, todavía no ha llegado hasta la etapa positiva.
En la etapa teológica, el mente de hombre está procurando a conocer la base natural de los entes. Está conociendo las bases, las primeras causas de fenómenos. Está procurando a tomar el conocimineto absoluto. En la etapa metafísica, que es una modificación de la primera etapa, los agentes sobrenaturales (que obran en la primera etapa) son sustituidos por fuerzas abstractas, que son entes reales y que son capaces crear fenómenos intelligibles, que consisten en que a cada ente se da su propria entita. En la etapa postitiva, la última, el hombre usando analogías y aspectos parecidos reconoce, que no está capaz a tomar nociones absolutas y por eso deja de buscar las íntimas causas de fenómenos y empieza a investigar sus relaciones. Y, usando las analogías y aspectos parecidos toma la conclusión que todo son sólo relaciones entre fenómenos individuales.
Comte define el término „positivo“ en seis maneras differentes: orgánico, exacto, cierto, relativo, usable y real. Lo más importante es lo último – real. Porque con esto se entiende, que lo único que es, que es real, es lo que tiene base en experiencia empírica. Las ideas claves de positivismo son éstas: El único fuente del conocimiento es la ciencia natural. Nada de metafísica. La metodologa de ciencias naturales se puede usar por el estudio de la sociedad. Hay sólo una ciencia y un método, entonces hay sólo una manera cognitiva como obrar con la ciencia. La ciencia es el modo de salvarse - es el modo cómo llegar a la felicidad porque con el procedimiento del conocimiento, todo está mejorando más y más sin fin.
Lo que Comte está buscando es una classificacción de las ciencias según sus objetos de interés. Por eso tambbién querría hacer una encyclopedía con todo el conocimiento humano – de eso viene la encyclopedía Britannica.
La filosofía es según Comte sólo una metodología de ciencias. Porque Comte dice, que todas las ciencias positivas se tienen que pensar en su complejidad más amplia, encontrar realaciones entre ellas, con la ayuda de su objetos de interés proprios, y luego reducir sus principes a un número más bajo. Por cierto, Comte dice, que la filosofí es el único medio racional cómo llevar a evidenca las leyes lógicas de la vida humana. Las ciencias según Comte no sirven para nada si sólo obran con teorías y análogicamente dice que un conocimineto no sirve para nada si su utiliización no es evidente inmediatamente.
Por fin, cada ciencia es según Comte autónoma y no se puede reducir a una ciencia diferente porque, sobre todo, cada ciencia tiene sus proprias leyes. Entonces está rechazando el reduccionismo, que era en moda en su tiempo y que decía que en fin todas ciencias y todo conocimineto se puede reducir a un número pequeňo.
La pena de Comte es que cree que no tiene que defender sus conclusiones porque le parece que son evidentes. Que no lo son.
Světlé zítřky, věčné časy, další levé podržtašky
20.08.2009 20:25
Byla to noční můra. Probudil jsem se a přesto mi probíhala před očima. Jiří Paroubek skládal prezidentskou přísahu. Byl zvolen politicky korektním Parlamentem, do kterého se již nevolilo proporčním zastoupením, ale jehož členové byli korporativně delegováni (na základě novely zákona o rovných příležitostech, vylepšujícím Antidiskriminační zákon) svými mateřskými organizacemi. Byla to pestrá směsice. Vytvořená v našem státě nařízením Evropské komise o imigračních kvótách. Polovina ženy, polovina muži. Čtyři procenta homosexuálů. Dvacet procent muslimů. Několik ekologů, pár feministek a Židů. Patnáct procent Romů. Vedle nich příslušníci národnostních menšin – Arabové, Turci, Ukrajinci, Vietnamci, ano i pár Albánců. Žádní euroskeptici ale plejáda eurohujerů. A všichni socialisti, bojující za společné dobro a světlé zítřky.
Vedle chrámu sv. Víta se tyčila mešita. Ranní bití zvonů svolávající k bohoslužbě se mísilo s halekáním muezína. Pod Nerudovou ulicí projížděla auta na bioplyn. Díky státní podpoře byly tyto káry o polovinu levnější než benzinové. Ulice ozařovaly lampy, v nichž byl petrolej vyměněn za úsporné žárovky. Osram získal monopol…
Děti měly nové aktovky, penály, sešity… a rodiče se radovali, že jim stát zvýšil pastelkovné. Po ulicích se povalovali ninedělající šťastní občané, kterým sociální dávky stačily na pohodlný bezstarostný život. V Parlamentu si se státním schodkem, již převyšujícím 40% HDP, nedělali hlavu. Mezinárodní měnový fond a Světová banka jej štědře dotovali. Co na tom, že díky svým pohledávkám už tyto organizace řídili zemi? Stejně 98,7% schvalovaných zákonů bylo mandatorních podle nové Ústavy Evropské unie. Na tu právě Paroubek pokládal svou ruku. Zahleděl se na prezidentskou standardu. Znak a nápis „Pravda vítězí“ však byl nahrazen žlutými hvězdami. Na inovovaném rudém pozadí. Na průčelí České národní banky zase zářil Rockefellerův znak. Mediální koncerny byly sloučeny do jediného – „Mediopravdy“. Většinový vlastník – Rupert Murdoch. A skoro bych zapomněl - pravice byla zakázána, pro svou společenskou nebezpečnost. Prý prosazováním svobody podkopávala snahu vládnoucí strany určovat lidem co je pro ně dobré.
Jak to u snů bývá, probudil jsem se než skončil. Naštěstí, … jinak bych si po procitnutí asi přiložil pistoli ke spánku.
Ano, byla to můra. Ale přesto se doteď třesu. Protože to o čem by se mi před deseti lety nesnilo, mě tuto noc začalo pronásledovat. A za dalších deset let už sen může být skutečností.
Prokletá karma
20.08.2009 20:00
„Jestli to tam nechám, polovina lidí mi nedá karmu,“ blesklo mi hlavou a rychle jsem smazal poslední větu. V tu chvíli přišlo déjà vu:
Sedím proti šéfredaktorovi, nervózně klepajícím perem o stůl. „Sorry Tome, tuhle zprávu tam nemůžeme dát.“ Nechápal jsem to. Měla to být pecka. Otevírací článek. Titulní stránka. Jeden z našich největších telefonních operátorů podváděl své klienty. Cca 3 miliony lidí. Neuznávání zákonné dvouleté reklamační lhůty bylo tím nejmenším prohřeškem.
„Proč?“ vypravil jsem ze sebe. „Je to náš klient, občas u nás má celostránkovou inzerci.“ To jsem nechápal. „Sorry, vím že ti to dalo práci, ale otvírákem bude Honzova…“ Už jsem ho nevnímal. To byla ta čtvrtá moc ve státě, strážný pes demokracie, jak nám stokrát opakovali na fakultě. Prodejní podlézavci…
„Už nikdy víc,“ zařekl jsem se. Ten den už nešlo nic dělat, bylo půlhodiny před uzávěrkou. Ono „už nikdy víc“ platilo pro budoucnost. Trvala pouze měsíc. Pak jsem dal výpověď…
Déjà vu je u konce a já zírám na rozepsaný článek. Prokletá věc ta karma. Je lhářem ten, kdo nesleduje ono číslo pod svou fotografií. Stokrát se můžeme zaklínat, že je nám ukradené, že píšeme z přesvědčení. Ale jakmile je karma nízká a čtenáři pro nás nehlasují, přichází nechtěný splín. Každý chce být oceněn…
Ctrl+Z a věta je zpátky. Neodešel jsem z redakce a nevzdal se nadprůměrného platu a slibné kariéry proto, abych se musel prodávat pro číslo na blogu. Hlasujte si nebo ne, píšu co si myslím, ne co si myslím, že si myslíte vy…, vždyť „mají-li dva lidé vždy stejné názory, jeden z nich je navíc (Winston Churchill).
Vyzývám tě, soudruhu Paroubku!
18.08.2009 20:30
Odpouštím ti tvůj socialismus. Pravil Winston Churchill: „Kdo není ve dvaceti socialista, nemá srdce a kdo jím je ve čtyřiceti, nemá rozum.“ Nemít rozum nemusí být tvou vinou. Možná se opozdil za tvými léty.
Odpouštím ti tvé diktátorské sklony. Pravil Charles-Louis de Montesquieu: „Každý člověk, který dobyl moci, je předurčen, aby jí zneužil.“ Moc ti zatemnila mozek a jednání. Snad za tvé jednání může ona.
Odpouštím ti tvé velikášství. Pravil G. K. Chesterton: „Pýcha je vidění sama sebe bez jakékoli proporce k vesmíru.“ Zřejmě je na tebe vesmír příliš malý.
Odpouštím ti tvůj populismus. Pravil Gustav Le Bon: „Kdo chce, aby ho dav miloval, musí si ho držet daleko od těla.“ Možná jsi ke své vlastní škodě jeho dílo nikdy nečetl.
Odpouštím ti tvou morálku. Pravil Vladimir Iljič Lenin: „Etické je to, co slouží vítězství socialismu.“ Nejspíš jsi se učil od nesprávných učitelů.
Odpouštím ti tvé ambice. Pravil Baruch Spinoza: „Co člověk příliš chce, to ho ničí.“ Asi ti to nikdo nikdy neřekl.
Odpouštím ti záplavy pochybných zákonů, které prosazuješ. Pravil Thomas Jefferson: „Pouze omyl potřebuje podporu vlády. Pravda se může hájit sama.“ Možná sám tušíš, že prosazuješ pěknou záplavu nesmyslů.
Odpouštím ti tvé lpění na moci. Pravil Alfred Adler: „Jisté cíle se pro svou lákavost stávají politikou.“ Snad jsi své cíle nikdy nepřehodnocoval.
Odpouštím ti tvou rétoriku. Pravil Platón: „Moudří lidé mluví, neboť mají co říci, blázni mluví, neboť chtějí něco říci.“ Patrně tě v dětství nepustili ke slovu a teď se chápeš šance si to vynahradit.
Ale … Upozorňuji tě, že:
„Upoutat a zaujmout veřejnost mohou jen věci zázračné“ (David Hume). A zázraků tobě podobných už jsme viděli dost.
„Každé příměří se zlem je spoluúčastí na jeho zločinech“ (Edmund Burke). A po zásluze budeš souzen. Dříve nebo později.
„Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a padne nám do klína jako zralé ovoce“ (Vladimir Iljič Lenin). Čím jsme se provinili na sobě a čím jsme se provinili na druhých je z hlediska celkových škod diametrálně odlišné. A ty jsi ničitelem.
„Vše co vstoupilo do historie nemůže už být vymazáno“ (Benito Mussolini). Ani na tebe se, jak si jistě přeješ, jen tak nezapomene. Ale ta vzpomínka ti nebude lichotivá.
„Je-li spolu kyselé zelí a kaviár, načichne kaviár zelím a ne naopak“ (Erich Maria Remarque). Ne že bys kdy byl kaviárem. Ale zelí kolem tebe bylo příliš. A je to znát.
„Míti charakter je míti tu vlastnost vůle, jíž se člověk přidržuje určitých zásad, jež si nezměnitelně položil svým vlastním rozumem“ (Immanuel Kant). Tobě zjevně chybí vůle, zásady, rozum, jejich kombinace či kompilace. Výsledek o tom svědčí.
To co jsi za těch pár let způsobil již dosáhlo míry vrchovaté. Po nás ať přijde třeba potopa (Ludvík XV.) je heslem závadným dokonce i pro socialisty. Potopa přišla, když jsi uprostřed předsednictví EU, v době ekonomické krize, proti vůli většiny (a snad i své vlastní) svrhl vládu a vyvolal předčasné volby. Kdo zaplatí čtyři měsíce nečinné úřednické vlády? Kdo zaplatí předčasné volby? Kdo zaplatí tvou kampaň? Před pár staletími by tě za tento dluh prodali do otroctví. Dnes nám zbývá jedině vyzvat tě: ODEJDI!
Lomikare, Lomikare … věřím, neboť nic jiného mi nezbývá. „Credo, quia absurdum est“ (Tertullián).
ODEJDI … Budiž ti země lehká a Bůh milostiv. A neber život příliš vážně, stejně z něho nevyvázneš živ (Erich Maria Remarque).
A přece se točí
18.08.2009 20:15
Ptají se mne stále na to samé. Dokolečka dokola. Na otázky čím je, co chce a konstatování, že o ní ještě neslyšeli, jsem přestal být alergický již dávno.
Dnes už mi v takových chvílích v hlavě zazáří věta údajně vyřčená Galileem: „…a přece se točí“. Ano, i přesto že nemá prostředky, aby zamořila za peníze daňových poplatníků každý volný i nevolný kout otravnými billboardy, aby rozdávala svými logy potištěné propisky, lžemi otrávené párky a barvou smrdící růže… A přesto říci životu ano, dalo by se užít literárního titulu. Přesto funguje, přesto pracuje, přesto … přese všechno.
Od osmnácti let polykaly volební urny mé hlasy pro ODS. Věřil jsem, pak už jsem pouze doufal. A nakonec takřka rezignoval. Trvalo mi dlouho než jsem procitl z chtěné dřímoty a otevřel oči do propastné tmy. Temnota v bdění byla přesto snesitelnější než otupující černota zavřených očí. Nálepka zůstala, program v zásadě rovněž. Ale obsah se vyprázdnil. Ideje zmizely. Pragmatismus zvítězil. A strana Václava Klause již nebyla jeho, ale pragmatických neokonzervativců, kterým z konzervatismu chyběly jak etické principy a jejich naplňování, tak ideologická zakotvenost. Vydali se vpřed za hlasem vyzývajícím ke konečnému cíli, který však nedokázali vydefinovat ani sami pro sebe. A prostřednictvím levicových prostředků. Za jednou Pravdou. Ne jednou, jedinou. Kterou už i teď ztratili … a utopili se v socialisticko-bolševických metodách oděných do moderního hávu.
Přesto … temnota zůstávala a světlo na konci tunelu nepřicházelo. Volební úspěchy nepřestávaly, důvody ke změně jak leaderů, tak politiky, tak zdánlivě nebyly. A mé hlasy padaly do volební urny dále. Nebyla alternativa. Byl však vnitřní boj – hlas pro nejmenší zlo nebo raději pro nic? A pak přišel únor. Ne Vítězný, nýbrž Valentýnský. A s ním ona hledaná alternativa. Vzkříšená naděje, která přišla, neboť těch, kteří ji nechtěli nechat pohřbenou, nebylo málo.
Dopadlo to jinak, než všichni doufali. Nepřišla změna vnitřní, nýbrž vnější. Snad se ODS navrátí tam, kde vznikla. Náznaky přicházejí. Nečas už si dovolil kritiku. Snad nebude jeho poslední. Z vůle jeho či kritizovaných. Dává naději ještě větší. Že ve střední Evropě bude opět velká pravicová strana. Naděje umírá poslední. Zemře-li, je tu alternativa. Přežije-li, přijde renesance a pluralita možností.
Jde to i jinak. Dokud nepřijde změna nebo smrt. Stagnace nebo život. Volím Svobodné.
Tyranie mocných. Tyranie všemohoucích…médií
17.08.2009 14:56
Výstižně to vystihl Ladislav Jakl, když na dotaz týkající se preferencí TOP 09 vyhrkl: „To muselo stát peněz.“ Peněz a manipulace.
Jsme oběťmi médií. A nemůžeme se svých věznitelů zbavit. Ztratili bychom se v dnešním světě. Nevěděli bychom co si myslet. Nevěděli bychom jak s lidmi mluvit. Ba hůře. Nevěděli bychom o čem přemýšlet a o čem mluvit. V mediální teorii úkaz známý jako agenda-setting. Nastolování témat. Jedno takové se objevilo s TOP 09. Neuvěřitelně oportunistická koláž, vedená přechozenými aférami odstigmatizovaným Kalouskem, který přes krásná slova a slibované světlé zítřky přivedl státní kasu k rekordnímu schodku (pardon, ano, jistě, máme krizi…) a lesnicko-zeleno svobodným zednářem Schwarzenbergem, naproti všem a všemu fanaticky přivádějícím islám do Evropy schválenou samostatností Kosova a naopak Lisabonskou smlouvou zbavující samostatnosti Českou republiku, bez toho aby představila jakýkoli program, bez toho aby kromě těchto dvou aktuálně mediálně propagovaných postav přinesla cokoli navíc, se dokázala v preferencích přehoupnout přes pětiprocentní hranici. I když … o důvěryhodnosti Hartlovy STEM lze zdařile pochybovat.
Pročpak čeho jakže to? Média pro nás vymýšlejí o čem přemýšlet a jak přemýšlet. Kdo jde mimo mainstream, jde mimo politickou korektnost, mimo rozumný svět. Tuchmannové spirála mlčení se roztáčí a kdo se pokusí otevřít ústa … je bláznem. Neškodným nebo nebezpečným … ale pořád bláznem, kterého nikdo nebere vážně. Jak píše Michel Foucault v Dějinách šílenství – nejspolehlivějším způsobem jak se zbavit kohokoli, je udělat z něho blázna, zavřít ho za zdi blázince buď fyzického, nebo mediálního. Mrtvý protivník se může stát mučedníkem, živý může udělat mrtvolu z nás. Ale blázen – zůstává bláznem.
Média nikdy nebyla hlídacími psy demokracie. A pozici čtvrté moci ve státě opustily již dávno. Postoupily výš. Dnes se stávají moderními diktátory, technokraty moci. Ovládají naše duše. „Toto si myslete. Ne-li, neexistujete. A myslete v našich pojmech, o našich tématech.“ Jak je to snadné. Stačí zvednout ovladač, stisknout červené tlačítko a jsme „zmatrixováni“. A domníváme se, že jsme svobodní. Že můžeme přepínat mezi programy, vypnout média kdykoli chceme. Nemůžeme … zemřeli bychom. Světu a ve světě, na veřejném jevišti společnosti. Uprostřed představení. Orwellův newspeak se neustále vyvíjí a bez jeho následování jsme terminováni. Ne Arnoldem. Nýbrž nevědomky všemi kolem nás. A my si to neuvědomujeme. Horujeme za demokracii. Ale již Goethe věděl, že „nikdo není více zotročen než ten, kdo mylně věří, že je svoboden.“
Úžasně to vystihl Petr Hájek, když označil média za typický konzumní produkt. Vytvářený za účelem zisku a manipulace. Bohužel v jednom se od typických konzumních produktů odlišuje. Nemíří do žaludku a z těla ven, ale do mozku, kde se usadí a jako rakovina metastazuje do celého jednajícího těla. Jako droga mění naše myšlení, naše jednání. Náš život.
Když v starověku neměl dlužník čím splatit svůj dluh věřiteli, byl prodán do otroctví. Historie se opakuje, náš dluh vůči budoucnosti a přítomnosti splácíme zotročováním našich myslí. Pomalým, plíživým, takřka neznatelným. Platíme budoucností, kterou si tvoříme dnes.
To nejlepší co můžeš udělat pro svou budoucnost, je žít naplno přítomností“, řekla moudrá hlava, jejíž jméno neznám. Máme tak jen dvě možnosti. Buď podlehneme mediálnímu nátlaku - v tom případě zvolíme velkou koalici a TOP 09. Muselo to stát hodně peněz, fyzických i metaforických (kontaktů, slibů, závazků, přátelství, dohod, lobby,…), aby se TOP 09 dostala do výsluní přízně. Slepí věří, přemýšliví zbystří … „Česká televize lže, jako když Rudé právo tiskne“, platilo před dvaceti lety. Platí to o médiích obecně, a dnes stejně jako tehdy. Podtitul „nezávislý (deník, týdeník, server)“ je sémanticky zvráceným newspeakem. A tak se opatrní varují před rychlokvaškami, nepodloženými jakýmikoli základy. Jsou jako plevel, který rychle vyroste a rychle uschne. Nebo je vytržen. Aby nebral živiny žádaným a životaschopným organismům. Co média propagují a proč? Cui bono? V jakém zájmu a kdo z toho těží? „To muselo stát peněz…“ se najednou jeví být opodstatněným tvrzením. A příkladů je více. Mnohem více. Nepočítaně.
Druhou možností je uvažovat samostatně. Parafrází slavných slov: Jsou lidé od přírody k přemýšlení neschopní, jiné takovými učinili lidé a jiní se ho vzdávají pro své pohodlí. Pouze menšina odolává. Věci se nezmění, pokud tito zůstanou v menšině, v Tocquevillově tyranii většiny.
