Sedmiden 48

Zlo

Profesor na univerzitě položil svým studentům otázku:
„Je vše co existuje stvořené Bohem?“
Jeden ze studentů nesměle odpověděl:
„Ano, vše je stvořené Bohem.“
„Stvořil Bůh vše?“ zeptal se profesor.
„Ano, pane!“ odpověděl student.
Profesor se tedy zeptal:
„Jestli Bůh stvořil vše, to znamená, že Bůh stvořil i zlo, které existuje. A díky principu, že naše činnost určuje nás samotné, Bůh je zlo.“
Jakmile to student vyslechl, tak zmlkl.
Profesor byl sám se sebou spokojen.
Najednou zvedl ruku jiný student:
„Pane profesore, mohu Vám položit otázku?“
„Samozřejmě,“ odvětil profesor.
Student se postavil a zeptal se:
„Existuje chlad?“
„Co je to za otázku, samozřejmě že ano, tobě nikdy nebyla zima?“
Studenti se zasmáli otázce spolužáka, ale ten pokračoval:
„Ve skutečnosti pane chlad neexistuje, v souladu se zákony fyziky je ve skutečnosti chlad pouze nepřítomnost tepla. Člověka a předměty můžeme popsat a určit jejich energii na základě přítomnosti nebo vytvoření tepla, ale nikdy ne na základě přítomnosti či vytvoření chladu. Chlad nemá svou jednotku, v které jej můžeme měřit. Slovo chlad jsme si vytvořili my lidé, abysme popsali to, co cítíme v nepřítomnosti tepla.“
Student pokračoval:
„Pan profesore, existuje tma?“
„Samozřejmě, že existuje“ odpověděl profesor.
„Opět nemáte pravdu, tma rovněž neexistuje. Ve skutečnosti je tma díky tomu, že je nepřítomnost světla. Můžeme zkoumat světlo, ale ne tmu. Světlo se dá rozložit, zkoumat paprsek za paprskem, ale tma se změřit nedá. Tma nemá svou jednotku, v které ji můžeme měřit. Tma je pouze pojem, který si vytvořili lidé, aby pojmenovali nepřítomnost světla.“
Následně se mladík zeptal:
„Pane, existuje zlo?“
Tentokrát profesor nejistě odpověděl:
„Samozřejmě, vidíme to každý den, brutalita ve vztazích, mezi lidmi, trestné činy, násilí, toto vše není nic jiného, než projev zla.“
Na to student odpověděl:
„Zlo neexistuje, pane. Zlo je pouze nepřítomnost dobra, tedy Boha. Zlo je výsledek nepřítomnosti božské lásky v srdci člověka. Zlo přichází tehdy, když přichází tma, nebo chlad - tedy v nepřítomnosti světla a tepla a lásky.“
Profesor se posadil.
Ten student byl mladý Albert Einstein.

Nechte Wilderse promluvit

Roman Joch

Geert Wilders je poslanec ze spřátelené svobodné a demokratické země, nikdy nikoho nezabil, pouze upozorňuje na ty, kdo zabíjejí jiné. Proč právě jemu má Senát na své půdě slovo odepřít? Čeho se Senát bojí?

Svoboda slova neznamená, že mám právo mluvit kdekoli a kdykoli. Svoboda slova znamená, že pokud vyslovím svůj názor v rámci svých vlastnických práv (na svém pozemku, ve svém časopisu) – či v rámci vlastnických práv kohokoli, kdo mi platformu (noviny, televizi, rozhlas, sál, prostranství) poskytne, já ani on nesmí být za to trestán.

Striktně vzato Senát Parlamentu ČR má plné právo odmítnout Geertu Wildersovi platformu pro jeho projev. Není to porušením Wildersovy svobody slova. Chce-li si Wilders řečnit, ať si řeční tam, kde jej chtějí. Senát jej zřejmě nechce. Má na to právo.

Tím se však zároveň projevil jako úzkoprsý, pokrytecký a zbabělý. Senát Parlamentu ČR.

Souhlasím s tím, aby Senát neposkytoval platformu komukoli. Věci by asi zašly příliš daleko, kdyby v Senátu Parlamentu ČR řečnili např. Robert Mugabe, Ahmadinežád či Kim Čong Il. Senát Parlamentu svobodné a demokratické země si má vybírat, koho pozve a koho ne, komu slovo dá a komu ne. Má diskriminovat mezi adepty na řečníky, neboť diskriminace je dobrá, morálně nutná a pro spravedlnost věru žádoucí (to člověk musí být Kocáb, aby to nechápal).

Jenže ona diskriminace, ono rozlišování mezi gaunery a blázny na jedné straně a ctihodnými či alespoň akceptovatelnými řečníky na straně druhé má být racionální. Kritériem v Parlamentu svobodné a demokratické zemi má být loajalita řečníka ke svobodě a demokracii. Geert Wilders je poslanec ze spřátelené svobodné a demokratické země. 4. července 2006 byla v českém Senátu přijata čínská delegace vedená předsedou Stálého výboru Shromáždění lidových zástupců provincie Liao-ning panem Cui Wenxinem. (31. srpna téhož roku byl v Senátu dokonce přijat zástupce Čínské asociace pro ochranu a rozvoj tibetské kultury /sic!/.) Čínští komunisté jsou masoví vrazi. V českém Senátu byla přijata delegace vraždícího totalitního komunistického režimu. Byli přijati lidé, kteří, doslova, mají na svých rukou krev.

Geert Wilders nikoho nezabil. On jen upozorňuje na ty, kdo vraždí jiné – a varuje před nimi. Proto mu v českém Senátu byla odmítnuta platforma? Proto tam nesmí promluvit?

Co jsou to za kritéria, co jsou ta za proporce, když čínští komunisté ano, ale nizozemský klasický liberál nikoli?

Wilders se domnívá, že islám jako takový je pro svobodu problém, že islám jako takový je se svobodou neslučitelný. Já až tak radikální názor nemám; domnívám se, že koexistence s umírněnými muslimy je ve svobodné společnosti možná (a jsou mi sympatické jejich názory na problematiku, ehm, gender studies). Domnívám se totiž, že problémem je islamismus, onen džihádismus, nikoli nutně islám samotný.

Ale Wilders může ve prospěch svého názoru, že problémem je už islám, nikoli jen islamismus, vznést silný argument. Mohl by znít nějak takto: „...i když je islám schopen tolerance vůči jinověrcům (hlavně když jsou muslimové v menšině; pokud jsou ve většině, s tou jejich tolerancí vůči jinověrcům to není tak žhavé), je zároveň velice netolerantní vůči těm jinověrcům, kteří jsou odpadlíky od islámu. Pro ty Korán předepisuje trest smrti. A to je jednoznačně v rozporu s ústavním, liberálně-demokratickým režimem a právem člověka – každého člověk, i odpadlíka od islámu – na život, svobodu a hledání vlastního štěstí. Jinými slovy, islám je neslučitelný se svobodou a demokracií...“

Pokud by naši (tj. evropští) muslimové skutečně trvali na tom, že odpadlíci od islámu nemají právo na život – a na základě tohoto přesvědčení vůči nim i jednali – byli by vskutku vražedným kultem, který by měl být represí státní moci potlačen stejně, jako mají být represí státní moci potlačeni neonacisté, neostalinisté – či thágové, vyznavači kultu bohyně Kálí, kdyby se tu náhodou objevili.

Wilders klade otázky; odpověď na ně však musejí dát samotní muslimové – nejen slovy, ale i skutky. Proč nenechat Wilderse klást jeho otázky, i když se všemi jeho odpověďmi souhlasit nemusíme?

Je běžnou věcí, že ve státních institucích, parlamentních a především vládních, jsou jako věc rutiny a diplomatického protokolu přijímáni zástupci režimů, které nejsou ani svobodné a ani demokratické, které dokonce svobodu a demokracii nenávidí a proto nezřídka krutým způsobem lidská práva znásilňují a lidské bytosti mučí – zástupci, jež někdy i osobně mají na svých rukou krev nevinných. Některým z nich doslova ta krev z rukou ještě kape, jak se procházejí Černínem. Tito jsou běžně, rutinně, jako věc diplomatického protokolu přijímáni v našich vládních a parlamentních institucích. Nikdo, či málokdo, proti tomu namítá.

Geert Wilders je poslanec ze spřátelené svobodné a demokratické země, nikdy nikoho nezabil, pouze upozorňuje na ty, kdo zabíjejí jiné. Proč právě jemu má Senát na své půdě slovo odepřít? Čeho se Senát bojí? Nemá být náhodou právě on tou rozvažující, svobodomyslnou institucí, tak trochu povznesenou nad věcí? Institucí, která ve své velkorysosti a velkodušnosti vyslechne každého, kdo má trochu rozumného co říct?

(Mimochodem, Senát Kongresu USA letos Wilderse přijal a vyslechl.)

Není to bizarní, když Parlament jedné spojenecké země odepře slovo poslanci z jiné spojenecké země, a přitom vítá na své půdě kdejaké kreatury?

Ano, náš Senát má na to právo; a ano, projevil se tím úzkoprse, zbaběle a hloupě.