Defragmentace obcí na Islandu
Úvod
Island je z hlediska zkoumání fragmentace obcí velice specifickou zemí. Rozkládá se na 103,000 km2, ale většina obyvatelstva žije na pobřeží, z toho 62 procent v regionu hlavního města Reykjavík. Pouze zhruba 25 municipalit má populaci přesahující 1000 obyvatel, z nichž největší, mimo Reykjavík, je Akureyri s 15 000 obyvateli.1 S 313 000 obyvateli patří s 2.9 obyvateli na km2 mezi nejřidčeji obydlené státy Evropy.2 Není tedy typickou zemí pro zkoumání fragmentace obcí, jichž je zde poskrovnu. Přesto v ní zejména od 90. let 20. století probíhají procesy, které lze považovat z hlediska komunální politiky za zajímavé. Zejména v důsledku politiky centrální vlády počet obcí klesal a jejich počet a rozloha obyvatel stoupala. I na příkladu malé země tak lze zkoumat procesy, které nejsou zdaleka ojedinělé a navíc stále procházejí dynamickým vývojem.
Historie
Počátky prvního osídlení Islandu jsou kladeny do roku 874,3 kdy se prvními obyvateli tohoto druhého největšího evropského ostrova4 stali Norové a Kelti. V roce 930 bylo v oblasti vytvořeno první centrální soudní a legislativní shromáždění Althing a pro celou zemi byl ustaven jednotný zákoník.
Písemná historie zaznamenávající vytvoření místní správy se začíná tvořit zhruba od začátku desátého století, tedy krátce po osídlení Islandu.5 V tomto kontextu je cenná stará kniha zákonů Grágás, pocházející z 12. století,6 která obsahuje několik zmínek o místní správě, její struktuře, síle a odpovědnosti.
V roce 1262 vytvořil Island unii s Norským královstvím. Poté co se tato severská monarchie dostala v roce 1380 pod nadvládu Dánska, stal se Island dánským dominiem.7 Už při spojení s Norskou monarchií začala být potlačována islandská nezávislost obcí8 a to natolik, že začátkem 19. století již nelze o její existenci hovořit. Až královský výnos Local Government Act ze dne 4. května 1872 znovu ustavil místní správu. Ta byla vytvořena na bázi starověkých komun, narozdíl od Anglie či Skandinávie, kde kopírovala farní uspořádání. Tato omezená samospráva byla v roce 1904 dále rozšířena9 a o rok později byl přijat první zákon o místní samosprávě.10
S koncem První světové války se v roce 1918 stal Island samostatným státem, a to v královském spojení s Dánskem. Definitivní samostatnost získal v roce 1944, kdy svou unii s Dánskem zrušil a stal se suverénní republikou.11
Defragmentace
Důvody defragmentace
V období po Druhé světové válce se začal v Evropě prosazovat trend redukování počtu obcí.12 Přílišná fragmentace byla vnímána jako negativní prvek, nevhodný pro politicko-administrativní uspořádání země. Začaly být prováděny rozsáhlé konsolidační reformy, které měly zastavit narůstající fragmentaci obcí a zvrátit tento všeobecně negativně vnímaný trend opačným směrem. Jednoznačný konsensus ohledně výhodnosti či nevýhodnosti fragmentace obcí však nikdy nebyl přijat. Neboť ačkoli je defragmentace bezesporu výhodná z ekonomického hlediska, což především v poválečném období hrálo významnou roli, sociologické stanovisko již tak jednoznačné odpovědi nepřináší. Spíše naopak. Hájí hledisko, že existuje silná identifikace obyvatelstva s obcí, což hovoří ve prospěch zachování fragmentované obecní struktury.13
Malé municipality skýtají i další mnohé výhody, ale i nevýhody. Na jednu stranu jsou obyvatelé blízko místní vládě a komunikace je přímá a snadná. Tato blízkost však někdy může být až příliš těsná a neumožňovat odpoutání se od osobních vazeb a zájmů. Nevýhodou jsou také omezené prostředky na poskytování služeb ve srovnání s těmi poskytovanými většími municipalitami. V malých municipalitách se také může ukázat obtížným vykonávat konkrétní funkce svěřené centrální vládou.14
I proto je fragmentace vnímaná jako problém hodný řešení,15 což přijala jako dominantní stanovisko většina evropských zemí. V současnosti se tedy v této otázce prosazují konsolidační tendence.16 Toto neminulo ani Island.
Asociace místních autorit
Na Islandu hraje v komunální politice významnou a nezastupitelnou roli Asociace místních samospráv. Je základní platformou pro spolupráci mezi místními správami, jimiž byla roku 1945 vytvořena. Byla založena 52 místními správami, ovšem v roce 1973 již byly její součástí veškeré místní správy v zemi.
Jejím úkolem je reprezentovat místní správy a bránit jejich zájmy při vyjednávání s vládou a politickými stranami na Islandu i v zahraničí. Místním autoritám poskytuje informace, poradenské služby a stará se o běžné úkoly, například kolektivní vyjednávání s uniemi municipálních zaměstnanců.17
Islandská defragmentace
Do 90. let 20. století18 municipální uspořádání víceméně odpovídalo direktivě dánského krále Kristiána IX. z roku 1872. Země byla rozdělena do 172 municipalit. Na začátku 20. století se ale počet municipalit začal zvyšovat, neboť se v mnoha částech země začaly urbanistické oblasti osamostatňovat. Počet municipalit dosáhl své maximální míry v roce 1950, kdy jich Island evidoval 229.19 Tento trend zvyšování počtu municipalit ale v polovině 20. století nabral opačný směr.
Zkoumání početního vývoje municipalit sice poněkud komplikuje problematika municipality Sléttuhreppur, jež byla v roce 1953 opuštěna a od té doby nebyla do sídelní struktury započítávána (formálně byla sloučena s Ísafjarðarkaupstaðar zákonem z roku 1995), ale jí se zde nebudeme pro zachování přehlednosti zabývat.20
V roce 1990 byla za vzájemné spolupráce ministerstva sociálních věcí a Asociací místních samospráv spuštěna kampaň za slučování municipalit.21 V té době měl Island 204 municipalit, z nichž 30 mělo status města, a zbylých 174 bylo okresy. V roce 1994 byl již počet municipalit 171, což znamenalo úbytek o 33 municipalit ve srovnání s předchozím obdobím. Klesající trend probíhal i nadále, takže v roce 1998 byl celkový počet municipalit 124 a o čtyři roky později 105.22
Ministerstvo sociálních věcí a Asociace místních samospráv pro úspěch kampaně spustily analogickou akci opět v roce 2005. Obyvatelům každé municipality tak bylo umožněno volit, zdali si přejí sloučení své municipality s jinou. O tom, nakolik byla tato kampaň úspěšná svědčí skutečnost, že v roce 2006 bylo na Islandu pouze 79 municipalit.23
Tyto kampaně, které měly rozsáhlé důsledky v oblasti místního vládnutí, byly důsledkem změn, které se v posledních desetiletích odehrávaly nejen na evropském kontinentě. Zatímco před stovkami let byly hranice místních autorit kresleny kolem farmářských okresů, ty se v moderní době ukázaly být nevyhovujícími, a to zejména z toho důvodu, že byly příliš malé na to, aby mohly sloužit jako místní služební jednotky. Další převratné změny byly zaznamenány v oblasti dopravy a komunikace. Proběhla rovněž velká migrace obyvatelstva z venkova do měst. Trend urbanizace vedl ke změnám v hospodářství, neboť v jeho důsledku ztratila značnou část svého významu oblast zemědělství ve prospěch zejména rybolovu, zpracovatelského průmyslu a služeb. Ty se staly dominantními ekonomickými aktivitami.24
Přenos pravomocí
Na Islandu jsou dvě úrovně samosprávy, a to centrální a místní municipality.25 Paralelně s procesem defragmentace proběhla i reforma místních vlád, respektive transfer služeb a funkcí mezi oběma vládními úrovněmi, tedy centrální a lokální. Zároveň proběhla také reforma financování místních vlád, municipálních vztahů mezi centrem a periferií, dále se odehrály změny v administrativních procedurách a v dalších dílčích oblastech. Hlavním cílem těchto kroků bylo vytvoření místních struktur schopných efektivně naplňovat nejrůznější lokální služby, vytvářet lokální demokracii a posilovat místní samosprávu.26
Dnes jsou municipality zodpovědné za široké spektrum oblastí.27 Především požární ochranu, registraci voličů, předškolní vzdělávání, školky a jesle, rodinnou sociální péči, domovní sociální péči, ubytování, územní plánování, regionální a prostorové plánování, vodu a kanalizaci, sběr a odpad, hřbitovy a krematoria, jatka, ochranu přírody, muzea a knihovny, parky a otevřená prostranství, sport a volný čas, dopravu a přístavy.28
Snad nejzásadnější kompetenční oblast místních samospráv, a sice zodpovědnost za udržování základního a nižšího středního školství, byla na místní správu převedena v roce 1996. Místní příjmová daň byla v závislosti na tomto kroku odpovídajícím způsobem navýšena.29
Legislativa
Základní vymezení
Držitelem suverénní moci je na Islandu parlament, jenž zde nese jméno Althing. Místní správa od něj a jím tvořené legislativy odvozuje svou moc.
Islandská ústava nepřipouští změnu v autonomii místní správy bez dodatku k Ústavě. Ovšem také předjímá, že výkon místní správy podléhá zákonným omezením a je prováděn pod dohledem centrální vlády. Parlament je tak oprávněn provést jakékoli změny v pravomocech municipalit, a to zejména takové, které považuje za nezbytné v rámci plnění islandských mezinárodních závazků. Autonomie místní správy je potvrzena Evropskou chartou místní samosprávy, jež byla vytvořena pod patronací Rady Evropy a podepsaná Islandem 20. listopadu 1985.30
Místní správa má na základě článku 78 ústavy pravomoc rozhodovat o svých záležitostech podle ustanovení zákona.31 Rozsah těchto záležitostí sahá až po míru, do jaké nejsou upraveny jinými nařízení.32 Ovšem ačkoli jsou zákony vytvářeny v Althingu a mnohé policies určovány centrální vládou, místní správy mají svobodu je přizpůsobovat svým místním podmínkám.
Hlavní legislativní rámec pro místní vlády je vymezen dokumentem Local Government Act č. 45 z roku 1998.33
Změna hranic obcí a možnost slučování
Podle článku 68 Local Government Act je centrální vláda prostřednictvím odpovídajícího ministerstva povinna usilovat o zvětšování municipalit prostřednictvím spojování municipalit s malým počtem obyvatel ve větší a efektivnější jednotky. Toto má vykonávat ve spolupráci s jednotlivými municipalitami, Asociací místních samospráv a regionálními federacemi municipalit.
Slučování obcí je však možné pouze zákonem podle článku 3 Local Government Act. Tato pravomoc rovněž náleží ministerstvu zodpovědnému za místní správu. Samotné municipality mají rovněž pravomoc vyvolat proces sloučení a od 90. let 20. století tohoto práva také ve značné míře využívají.34
Má-li dva či více municipalit intenci se sloučit, zvolí si komisi, jež prozkoumá možnost jejich sloučení. Jakmile komise vydá své stanovisko ohledně možnosti sloučení, místní správy zařadí tuto otázku na svou agendu. Téma je dvakrát prodiskutováno bez hlasování. Po debatách místních autorit je vypsáno místní referendum o sloučení. Povinnost vypsat referendum v případě návrhu na sloučení stanoví článek 90 Local Government Act. Čas referenda, který musí být stejný pro všechny zúčastněné obce, je určen místními autoritami. Článek 91 Local Government Act stanoví, že municipality mohou být spojeny pouze tehdy, souhlasí-li s tímto záměrem prostá nadpoloviční většina voličů v každé obci. Dojde-li ke schválení sloučení, místní správy se dohodnou na finančních otázkách vyplývajících ze sloučení municipality, počtu reprezentantů potřebných pro vytvoření nové místní správy, jménu municipality a dalších odpovídajících otázkách. Rozhodnutí je následně odesláno na ministerstvo, které o sloučení rozhoduje.
Jakmile sloučení obcí proběhne, může být zpětně zvráceno již pouze legislativní cestou.35
Existence a funkce obce
Článek 6, sekce 1 Local Government Act stanoví, že minimální počet obyvatel obce je padesát. Sekce 2 stanoví, že pokud počet obyvatel klesne pod padesát ve třech po sobě jdoucích letech, ministerstvo musí podniknout kroky vedoucí ke sloučení takové obce se sousední municipalitou. Za takových podmínek může být také menší municipalita rozdělena mezi několik sousedících municipalit. Podle sekce 3 jsou připuštěny výjimky, pokud by takový krok dle názoru ministerstva bránil obyvatelům malé municipality v navázání soudržného vztahu s obyvateli sousední municipality.
Všechny municipality mají podobnou základní strukturu a povinnosti vyplývající ze zákona.36 Reálný záběr těchto povinností a nutnost konkrétních struktur však záleží na velikosti a počtu obyvatel každé municipality. Malé municipality jsou často nuceny spolupracovat nebo uzavírat smlouvy o poskytování služeb se sousedními municipalitami, aby mohly svým obyvatelům poskytovat určité služby.37
Je zjevné, že mnohé municipality jsou příliš malé, aby mohly plnit své povinnosti. Základní funkce jsou dvojí, a to demokratická a administrativní. První umožňuje členům místní komunity podílet se na místních záležitostech a druhá umožňuje aplikovat na prosazované policies místní specifika.38
Vědom si tohoto problému fragmentace obcí a z ní vyplývající neschopnost obcí plnit některé své povinnosti, jmenoval ministr sociálních věcí v srpnu 2003 operační skupinu. Ta dostala za úkol koordinovat společnou iniciativu vlády a Asociace místních samospráv posílit místní vlády. Byla jmenována podkomise, která měla předkládat návrhy na způsoby zmenšení počtu obcí. V březnu 2005 tato podkomise prezentovala své závěry, v nichž uvedla, že do roku 2006 by počet místních autorit mohl být snížen na 46. Na základě tohoto odhadu bylo 8. října 2005 v každé s tímto návrhem související obci uspořádáno referendum o této otázce. Většina obyvatel ve většině obcí však s návrhy podkomise nesouhlasila. Ve 41 municipalitách hlasovali obyvatelé proti sloučení. Ve 20 naopak se sloučením souhlasili. Pouze jeden návrh byl přijat většinou voličů ve všech zainteresovaných municipalitách.
V listopadu 2004 a dubnu 2005 byly další tři návrhy na amalgamaci schváleny v referendu.39
Současná fragmentace obcí
Dnes má Island po celém ostrově rozložených 79 municipalit40 s pevně vymezenými geografickými hranicemi. Největším a zároveň hlavním městem je Reykjavík. Dalšími velkými městy v islandském měřítku jsou Kópavogur, Hafnarfjörður a Akureyri.41 Kromě Reykjavíku, jehož populace dnes činí zhruba 115000 obyvatel, tedy 38% celkové populace, je v zemi pouze čtveřice měst, jejichž populace překračuje 10000 a další čtyři, jejichž populace překračuje 5000.42
Naopak přibližně 35 municipalit má méně než 200 obyvatel.43 Nejmenší islandskou obcí je Árneshreppur, která má dokonce pouhých 48 obyvatel.44 Nesplňuje tak ani podmínku padesáti obyvatel nutnou pro existenci obce.
Značně rozvinutou je na Islandu meziobecní spolupráce a to jak na zajišťování různých služeb, například školství, skrze například vytvoření spoluvlastněných agentur, tak na dobrovolné bázi v rámci nejrůznějších projektů.45 Ta umožňuje mimo jiné i úsporu finančních prostředků. To se ukazuje být zásadní otázkou i z toho důvodu, že podíl místních správ na veřejných výdajích v posledních desetiletích rostl značnou rychlostí, a to z 22.9% v roce 1991 na 33.3% v roce 2001.
Ve srovnání s ostatními nordickými zeměmi je však podíl místních autorit na veřejných výdajích poměrně malý, neboť řadu nákladných výdajů pokrývá centrální vláda. Větší role centrální vlády na Islandu v této oblasti bývá připisována velikosti a roztříštěnému územnímu rozložení obyvatelstva.46
Závěr
Island prošel od 90. let 20. století úspěšným procesem defragmentace. Její průběh však dosud nebyl ukončen a tak lze, zejména jako následek defragmentační politiky centrální vlády, očekávat další homogenizaci islandské lokální municipální struktury. Nedílnou součástí tohoto procesu jsou, jak jsme viděli, i reformy v oblasti kompetencí, financí, administrativy a v dalších. Je rovněž posilován princip subsidiarity.
Jaké následky bude mít tato politika, ukáže až čas. Zastánci obecní fragmentace varují před ztrátou sounáležitosti s obcí. Vzhledem ke skutečnosti, že proces slučování musí být schválen v místním referendu, však lze předpokládat, že toto riziko bude menší ve srovnání se zeměmi, kde tento požadavek není přítomen. I vzhledem k malé populaci jak celé země, tak jednotlivých obcí, lze usuzovat, že toto riziko není nijak vysoké.
Zajímavějším předmětem potenciálního výzkumu by naopak mohla být analýza rostoucí moci místních samospráv, zejména v souvislosti s přenosem řady pravomocí z centrální vlády na místní správu a zvýšením disponibilních finančních zdrojů.
Použité zdroje
BALDERSHEIM, Harald. STAHLBERG, Krister. Towards the self-regulating municipality : free communes and administrative modernization in Scandinavia . Aldershot : Ashgate, c1994.
BOGASON, Peter. New modes of local political organizing : local government fragmentation in Scandinavia. Commack : Nova Science Publishers, 1996.
The Association of Local Authorities in Iceland [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Municipalities and Unification of municipalities in Iceland since 1950. Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/1423886735sameining%20sveitarfelaga%201950-2010_Engl.doc>.
Iceland [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Basic facts. Dostupné z WWW: <http://www.iceland.is/country-and-nature/basic-facts>.
Iceland - The Republic. Reykjavik : Central Bank of Iceland. Edited. by Nordal Jóhannes, Kristinsson Valdimar, 1996.
JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. Reykjavik : The Association of Local Authorities in Iceland, 2002. s. 22. . Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/%7B2a964a70-339b-4bc2-8a59-57a3940f91d9%7D_local%20government%20in%20iceland.pdf>.
KERSTING, Norbert. VETTER, Angelika. Reforming local government in Europe : closing the gap between democracy and efficiency. Opladen : Leske + Budrich, 2003.
KLIMOVSKÝ, Daniel. O možných riešeniach fragmentovanej lokálnej sídelnej štruktúry. Acta Politologica, 2009, Vol. 1, No. 2, s. 182-213. Dostupné z WWW: <http://acpo.fsv.cuni.cz/ACPO-15-version1-klimovsky_01_02_merged.pdf>.
Local government act. [Iceland]. s. 26. Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/1232889199Local%20Government%20Act%20no%2045%201998%20with%20subsequent%20amendments.pdf>
Local Governments in Iceland. [Reykjavik] : The Association of Local Authorities in Iceland, s.16 Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/SIS%20enska_1859068695.pdf>
Structure and operation of local and regional democracy. Strasbourg : Council of Europe, 2005. s. 33. Dostupné z WWW: <http://eng.felagsmalaraduneyti.is/media/kosningar2006/Local_Regional_Demo_Ice_2005.PDF>.
VILHJALMSSON, Vilhjalmur Th. Local government in Iceland. [Reykjavik] : [The Association of Local Authorities in Iceland], [2005]. Prezentace Powerpoint. Dostupné z WWW: <http://www.gpiatlantic.org/conference/reports/iceland.ppt>.
Poznámky
1 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. Reykjavik : The Association of Local Authorities in Iceland, 2002. s. 22. . Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/%7B2a964a70-339b-4bc2-8a59-57a3940f91d9%7D_local%20government%20in%20iceland.pdf>. s. 22.
2 Iceland [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Basic facts. Dostupné z WWW: <http://www.iceland.is/country-and-nature/basic-facts>.
3 VILHJALMSSON, Vilhjalmur Th. Local government in Iceland. [Reykjavik] : [The Association of Local Authorities in Iceland], [2005]. Prezentace Powerpoint.
4 Iceland [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Basic facts. Dostupné z WWW: <http://www.iceland.is/country-and-nature/basic-facts>.
5 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 3.
6 JÜPTNER, Petr. POLINEC, Martin a kol. Evropská lokální politika 2. s. 56.
7 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 3.
8 JÜPTNER, Petr. POLINEC, Martin a kol. Evropská lokální politika 2. s. 56.
9 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 3.
10 JÜPTNER, Petr. POLINEC, Martin a kol. Evropská lokální politika 2. s. 56.
11 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 3.
12 BALDERSHEIM, Harald. STAHLBERG, Krister. Towards the self-regulating municipality : free communes and administrative modernization in Scandinavia . Aldershot : Ashgate, c1994. s. 10.
13 KLIMOVSKÝ, Daniel. O možných riešeniach fragmentovanej lokálnej sídelnej štruktúry. Acta Politologica, 2009, Vol. 1, No. 2, s. 183.
14 Local Governments in Iceland. [Reykjavik] : The Association of Local Authorities in Iceland, s.16 Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/SIS%20enska_1859068695.pdf>
15 KLIMOVSKÝ, Daniel. O možných riešeniach fragmentovanej lokálnej sídelnej štruktúry. Acta Politologica, 2009, Vol. 1, No. 2, s. 183.
16 KLIMOVSKÝ, Daniel. O možných riešeniach fragmentovanej lokálnej sídelnej štruktúry. s. 188.
17 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 5.
18 KERSTING, Norbert. VETTER, Angelika. Reforming local government in Europe : closing the gap between democracy and efficiency. Opladen : Leske + Budrich, 2003. s. 36.
19 Local Governments in Iceland.
20 The Association of Local Authorities in Iceland [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Municipalities and Unification of municipalities in Iceland since 1950. Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/1423886735sameining%20sveitarfelaga%201950-2010_Engl.doc>.
21 Local Governments in Iceland.
22 The Association of Local Authorities in Iceland [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Municipalities and Unification of municipalities in Iceland since 1950. Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/1423886735sameining%20sveitarfelaga%201950-2010_Engl.doc>.
23 Local Governments in Iceland.
24 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 8.
25 Structure and operation of local and regional democracy. Strasbourg : Council of Europe, 2005. s. 5. Dostupné z WWW: <http://eng.felagsmalaraduneyti.is/media/kosningar2006/Local_Regional_Demo_Ice_2005.PDF>.
26 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 8.
27 BOGASON, Peter. New modes of local political organizing : local government fragmentation in Scandinavia. Commack : Nova Science Publishers, 1996. s. 8.
28 Structure and operation of local and regional democracy. s. 17-19.
29 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 8.
30 Structure and operation of local and regional democracy.s. 5.
31 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 5.
32 Structure and operation of local and regional democracy. s. 15.
33 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 5.
34 Structure and operation of local and regional democracy. s. 6.
35 Structure and operation of local and regional democracy. s. 7.
36 BOGASON, Peter. New modes of local political organizing : local government fragmentation in Scandinavia. s.174.
37 Structure and operation of local and regional democracy. s. 7.
38 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 5.
39 Structure and operation of local and regional democracy. s. 33.
40 The Association of Local Authorities in Iceland [online]. 2010 [cit. 2010-05-05]. Municipalities and Unification of municipalities in Iceland since 1950. Dostupné z WWW: <http://www.samband.is/files/1423886735sameining%20sveitarfelaga%201950-2010_Engl.doc>.
41 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 6.
42 Local Governments in Iceland.
43 JONSSON, Sigfus. Local government in Iceland. s. 6.
44 KLIMOVSKÝ, Daniel. O možných riešeniach fragmentovanej lokálnej sídelnej štruktúry. s. 184.
45 Structure and operation of local and regional democracy. s. 23.
46 Structure and operation of local and regional democracy. s. 22.