Je to cyklus. Když se dlouho nic neděje, musí se přijít s něčím novým. Válka v Iráku už trvá dlouho, Obama vyšuměl do ztracena, vláda padla před časem, Lisabonu pořád nikdo nerozumí, ekonomická krize už je ohraná - a najednou chybí téma, které by se mohlo řešit. Až to někoho muselo napadnout - prase! To je ono! Prase nemá nikdo rád. Pro muslimy nečisté, pro Židy není košer, v Jižní Americe ho považují za podřadnou stravu, v Africe by za něj byli vděční, ale stejně ho nemají, ... nikomu vlastně nebude chybět …a oběť se nakonec přece jenom našla!

Svět je vlastně nudný. Když zrovna není olympiáda nebo nějaká zajímavá genocida, tak masám chybí Neronovy hry. Co potřebovala globální média, aby upoutala pozornost, nebo takzvaní "nadnárodní politici", aby pozornost naopak odpoutali? Prase, obyčejné prase, které nikomu neublížilo. Prostě na člověka párkrát kýchlo a teď za to platí.

V Egyptě jich je kvůli jejich mexickému kolegovi odsouzeno k hrdelnímu trestu čtvrt milionu. Za nic nemůžou, ale patří křesťanským farmářům, jimž se takto vláda mstí za to, že se pětkrát denně neobracejí k Mecce.

Farmaceutické firmy si mnou ruce, zase mohou státům prodávat drahé léky, které se namnoží ve skladech, aby se ukázaly být neúčinnými, zbytečnými, či dokonce infekčními. Kolik se za ptačí chřiupky nakoupilo Tamiflu, a kolik ho bylo reálně třeba? A světe div se, je tu nová hrozba - ale Tamiflu pomáhá! Kupte si ho! Kupte, ať ho lékárny nemusí za rok, či za dva vyhodit. A my mezitím vytvoříme nový lék! Lepší! Účinnější! Ale zatím – jedině Tamiflu! Ten je nejlepší!

Už potkávám občany v rouškách, s panickými pohledy na mne vrhají zrak, když vytahuji kapesník. Jako bychom všichni byli vrahy, číhajícími, na koho vyplivnout své smrtelné bacily. Panika a strach se dobře prodávají. A my jsme nepoučitelní. Není to tak dávno, co nás děsila SARS. Není to tak dávno, co nás děsila ptačí chřipka. Na loňské Velikonoce takřka nebyla vajíčka, jak se vybíjely kvočny. A papoušci s nimi. Ovšem sovy ne, ty ne, ty nemohou přenášet nákazu, vždyť jsou chráněné! Demagogie moci je tak komická. Je větší šance, že zemřu při houpání se na židli, než na prasečí chřipku. Ale pro jistotu si půjdu koupit roušku a kontejner Tamiflu, přece jenom, co kdyby … vždyť nám po půl roce opět zaručeně hrozí další pandemie!