Bez lana nad propastí

Řecko se stává Lehman Brothers starého kontinentu. Euro za poslední měsíc vůči dolaru oslabilo o pět procent, akciové indexy padají, cena dluhopisů klesá. Panika z nové finanční krize se šíří a investoři se z trhu stahují. Rozdíl je pouze v tom, že tentokrát nejde o hypotéky, nýbrž o státní dluh. Řecká vláda by potřebovala zhruba padesát miliard eur, aby odvrátila riziko platební neschopnosti. Ty ovšem nemá.

Peloponéský bankrot by pro Evropskou unii znamenal finanční katastrofu a tragickou ztrátu důvěry investorů. Nedopuštění platební neschopnosti Řecka je tak úkolem dne. Ovšem poskytnutí přímého úvěru unijní nařízení neumožňují. Jak tedy Řecku vyprat peníze, aniž by to vypadalo jako dotování jeho dluhů, je otázkou pro mnohé chytré hlavy.

Viníky dnešní situace jsou, kromě samotného Řecka, evropské instituce, které dlouhá léta ignorovaly falšované ekonomické výsledky a data, které Řecko vesele a beztrestně zveřejňovalo, ač si o jejich podvodnosti cvrlikali ptáci na střeše. A Řecko není ani zdaleka jediným případem země, která upravovala data tak, aby mohla přijmout euro. Není také jedinou zemí, které balancuje na hraně propasti. Jenom se zařadilo na čelo fronty, v níž dále stojí Island, Lotyšsko, Litva a Maďarsko. A časem se určitě připojí další.

Evropská unie se ale z chyb svých členských států nepoučila a v kamuflování problémů na Řecko úspěšně navázala. Jak Evropská centrální banka, tak Evropská komise rozeslala předním evropským politickým představitelům a ekonomům důvěrné pokyny, jak o stavu Řecka informovat. Těžko si představit masivnější PR akci. Pokyny jsou dvojího typu – bagatelizovat problémy a zdůrazňovat přijímaná opatření. Konkrétní návody jsou ještě silnější. Řecké vládě, která už nerozlišuje mezi platem a úplatkem, má být vyjadřována důvěra, stejně jako má být zdůrazňováno přesvědčení, že své problémy vyřeší. A že zveřejní pravdivé informace o svém ekonomickém stavu. Tak uvidíme. Jestli to ještě svedou.

Kamufláž je ovšem jednou věcí, reálná skutečnost druhá. A s tou je třeba se vypořádat. A tak byl v evropském byrokratickém velitelství vypracován plán na odvrácení státního bankrotu, zbavení země dluhů a ozdravení financí. Plánovaná ekonomická opatření budou drastická, nezadají si však s politickými.

Evropská unie totiž hodlá využít řecké krize k prosazení centrální fiskální politiky, která konečně sjednotí hospodářské řízení všech členských států unie. Po měnové unii a jednotné měně tak přichází další sjednocovací krok, a to možná dříve, než by leckdo čekal. Možná je tomu však dobře. Takhle aspoň krachneme rukou nedílnou všichni společně. A nezbude nikoho, kdo by na druhého dělal dlouhý nos.