Dávám Obamovi rok, maximálně dva...

  Byla to velká show... Bono, Springsteen, ti všichni křepčili na bílých schodech, předháněli se v klanění se tmavému JFK a na všechno dohlížel historií adorovaný Abe Lincoln. Barack, "the president elect" si zapěl American Pie, zaslzel a zdviženou pravicí pokynul davům.
  To vše za neprůstřelnými skly, za asistence dvaceti tisíc rangerů, delta forců, CIAků, FBIáků, swatů a všech dalších možných i nemožných bezpečnostních složek, vybavených naslouchátky, anténkami a ověšenými kolty jako bandité na Stříbrném jezeře. Asi věděli proč se mají na tomto mecheche promenádovat. Geniální příležitost - desetitisíce a statisíce nadšených amíků skandujících Obamovské "Yes We Can!", Kapitol, Lincolnův památník, a další divy světa na dosah ruky. Místo odkud King hlásal, že v noci snil... Jenom ten atentát tam chyběl. A Obama by byl v hrobě nesmrtelný... Ale příležitostí budou mít síly toužící po skalpu amerického prezidenta mnoho. Bude-li chtít být Barack blízko lidem, jak slibuje. Jak slibují mnozí... 
  Paralela s Kennedym se přímo nabízí. Mladý, vůdcovský typ, šířící naději a odhodlání. Nová doba, nová hesla, nová Amerika. Ale JFK vydržel dva roky. Snad bude mít Obama více štěstí. Nebo se prezidentská kniha otočí na další stránku, Američané budou mít nového hrdinu "in memoriam", CIA se bude snažit vykroutit z nové série spikleneckých obvinění a komentátoři okomentují: "Král je mrtev. Ať žije král!"