Globální nerovnosti

Je nezpochybnitelnou skutečností, že vzdálenosti jak časové, tak prostorové, které státy v minulosti separovaly, se s nástupem zejména moderních informačních technologií a rozvojem dopravní infrastruktury značně zmenšily. A tento proces redukce vzdálenosti pokračuje i v současné době a to se vzrůstající rychlostí. Tento vývoj má za následek jak sdílení a sbližování myšlenek a životních stylů, jak to formuloval George Ritzer ve svém slavném díle McDonaldizace společnosti (Ritzer:2003), tak postupné a stále těsnější provazování ekonomik jednotlivých světových států. Vznikají zóny volného obchodu a oblasti užší ekonomické spolupráce a organizace posilující utužování vztahů jak na poli ekonomickém, tak v jiných oblastech.1 Jakkoli lze na tyto jevy, jež označujeme, spolu s dalšími, souhrnným termínem globalizace, pohlížet jak pozitivně, tak negativně, popřípadě indiferentně, mají na světovou ekonomiku a oblasti s ní související nemalý vliv.

Jedním z mnoha diskutovaných vlivů je bezpochyby zvýšená konkurence na světovém pracovním trhu. Je to skutečnost, které je neoddiskutovatelná. Avšak zatímco někteří ji vnímají jako pozitivum, vedoucí ke zvyšování konkurence a tím k zefektivňování práce a zvyšování pracovního výkonu, jiní před ní varují. Jedním z těchto myslitelů je Thomas Friedman, který představil v knize The World is Flat obavu, že tento úkaz ohrožuje americké pracovní trhy,2 zejména kvůli neschopnosti konkurovat levným pracovním silám přicházejícím z Indie a Číny. Friedman stanovuje, že překážky, které se dříve zdály být pro pracující Indy Číňany nepřekonatelnými, se v důsledku globalizace nejen snížily, nýbrž zcela zmizely, z čehož vyvodil slavnou metaforu, že svět je plochý, bez zábran a hranic (Friedman:2007). Jakýkoli pracovník z dříve autonomních trhů je dnes dle jeho stanoviska schopen zastat práci kteréhokoli Američana. Následkem nižších výdajů na jeho práci má tak snazší přístup na pracovní trh a bere tak práci Američanům. A to zejména prostřednictvím outsourcingu, kdy americké firmy přesouvají svou výrobu do Číny a Indie, například prostřednictvím poskytování telefonických informačních služeb svým zákazníkům z těchto oblastí a nikoli z USA (Friedman:2007).

Proti této Friedmanově tezi se staví Jagdish Bhagwati, který některá Friedmanova východiska koriguje, závěry zpochybňuje a nabízí alternativní řešení. Nabízí východisko, neboť nezpochybňuje tezi, že svět se globalizuje, dokonce globalizaci, podobně jako Friedman, vítá. Nesdílí však jeho negativní náhled na kritické nebezpečí, plynoucí z tohoto jevu, vyplývající pro americké pracovní trhy. Tyto nesdílené obavy vyvrací například poukazem na kontrast mezi absolutním počtem obyvatel Indie a Číny a počtem obyvatel, kteří mají vzdělání uschopňující je konkurovat americkým občanům na pracovním trhu (Bhagwati:2005). Tato konkurence se navíc zvyšuje s náročností zaměstnání. Další překážku vidí například v čínském politickém systému, který se právem obává své destabilizace vlivem rozvoje informačních a technologických systémů, a tak se v této oblasti nevyvíjí a následně negeneruje pracovníky, kteří by byli v této oblasti konkurenceschopní. Bhagwati neopomíná ani výhody, které USA má proti těmto dvěma státům. Ať už jsou to infrastruktura, lépe zajištěné kapitálové trhy, schopnost lákat talenty z celého světa, či kultura inovace. Všechny tyto výhody zároveň vyvracejí Friedmanovu teui o plochém světě. USA si i nadále uchovává komparativní výhodu.3 Bhagwati vidí větší problém globální ekonomiky ve zvýšené konkurenci, která neustále roste, mezi jednotlivými výrobci. Ta je nutí homogenizovat své produkty, aby byli schopnými soutěžit na trhu se svými konkurenty, tlačit vlády k zavedení protekcionistických opatření a vytvářet regule, například v zaměstnanecké či ekologické politice, aby snížili konkurenceschopnost svých rivalů na trhu. Toto se často děje pod záštitou universalistických tendencí, které jsou však nejen pokrytecké, nýbrž především chybné, jak Bhagwati konstatuje. Neboť svět nelze dokonale zploštit a unifikovat. Bhagwati nezpochybňuje skutečnost, že některá zaměstnání jsou pro Američany ztracená. Avšak nevidí toto nebezpečí ve všech pracovních sférách. Přesto překládá obranný plán stavící na rekvalifikaci a na opuštění úzce specializovaného vzdělání či technické zdatnosti, a to ve prospěch obecnějších schopností, umožňujících snazší rekvalifikaci. To vše zejména v souvislosti se stárnoucí populací, která není příliš flexibilní. Bhagwati je přesvědčen, že na straně USA se nachází komparativní výhoda a že, ač není radno na ni spoléhat, což demonstruje na konceptu „kaleidoskopická komparativní výhoda“, kdy se výhody v globálním světě rychle mění, nehrozí pro USA ze strany rozvíjejících se trhů, zejména Indie a Číny, vážnější ohrožení. Ale zároveň nerezignuje na preventivní kroky (Bhagwati:2005).

Při komparaci těchto dvou pojetí globalizace je nutné vycházet ze společných východisek Friedmana a Bhagwatiho. Oba jsou zastánci globalizace a oba si uvědomují, že s jejím rozšiřováním a intensifikací roste na pracovním trhu konkurence. Zatímco je však Friedman přesvědčen, že tato konkurence kvůli zploštění světa proniká do celého trhu práce a bije na poplach (Friedman:2007), Bhagwati toto plošné pronikání odmítá na základě konceptu komparativní výhody, a jako řešení pro ty, kteří ztratí práci na základě této konkurence na omezeném segmentu pracovního trhu, navrhuje rekvalifikaci (Bhagwati:2005). Oba tedy přijímají skutečnost napadených pracovních trhů.

Zcela zásadní roli hraje Bhagwatiho stanovisko, které však není v textu oponujícím Friedmanově metafoře plochého světa vyargumentované, že svět nelze zploštit, neboť vždy zůstanou nějaké hrboly. Je nepochybné, že nedávný a současný ekonomický vývoj svět zplošťuje. Jak sám Bhagwati uvádí, studenti častěji vyhledávají vzdělání na zahraničních univerzitách, vznikají nové vzdělávací instituce, imigrační politiky se zmírňují, fluktuace v zaměstnání roste, stejně jako migrace za prací, finanční trhy se otevírají, výrobní společnosti přesouvají produkci do nových lokalit (Bhagwati:2005). A další aspekty globalizujícího se světa zůstaly nezmíněny. Ovšem svět nelze podle tvrzení Marshalla McLuhana považovat za globální vesnici (McLuhan:1967). Existují rozdíly, které nelze ignorovat, ony hrboly, které vždy zůstanou. V následující části několik z nich zmíním.

Jedním z primárních důvodů proč svět nikdy nebude plochý, je absence společného jazyka. Ač je angličtina považována za obchodní jazyk, miliardy lidí nejsou schopni anglicky nejen komunikovat, nýbrž ani jí rozumět. A komunikace je hlavním předpokladem jakékoli ekonomické či politické aktivity (Deutsch:1971). Nesdílení jednotného světového jazyka brání zplošťování a představuje hrbol, který nelze vyrovnat. Dalším důvodem je odlišnost náboženství. Pro Indy představuje problém obchodovat s někým z jiné kasty, které, ač byly formálně zrušeny, v indické společnosti nadále přetrvávají. Pro ortodoxní Židy je nepředstavitelné obchodovat v sabat. Pro muslimy v době Ramadánu, či se ženou. Tyto náboženské odlišnosti, specifické pro jednotlivé skupiny a oblasti světa, opět představují jeden z Bhagwatiho neurovnatelných hrbolů. Za další překážku plochého světa lze považovat kulturní odlišnosti. Zatímco například v západním myšlení se považuje za normální dodržovat dohody, toto neplatí v mnohých postsovětských republikách, kde je dodržování dohod a slušné jednání kulturně považováno za znamení slabosti a tedy za nedostatek pro ekonomické jednání. Podobně je v mnoha arabských zemích považováno slovo dané vyznavači jiného náboženství než islámu za neplatné. Toto nelze snadno vyrovnat, neboť se jedná o zvyklosti, axiomy či zásady, které jsou hluboce zakořeněné v příslušnících jednotlivých kultur. Svět nesdílí jednotné myšlení, jednotné hodnoty, jednotné způsoby jednání. Podobně nejsou na světě jednotné politické systémy. Pouze necelou třetinu světových států lze považovat za demokratické. A právě demokracie je považována za zřízení, které nejlépe napomáhá rozvoji státních ekonomik.

Světová ekonomika se tedy vlivem globalizace zplošťuje, v tom se Friedman ani Bhagwati nemýlí. Avšak Friedmanovo varování lze považovat za přehnané. V kulturách, zvyklostech, hodnotách, vzdělání a dalších aspektech panuje v jednotlivých částech světa značná diference, kterou nelze nikdy zcela překonat. Ať už kvůli času, prostoru nebo jiným důvodům. A USA si i nadále ponechávají onu komparativní výhodu ve srovnání s Čínou a Indií i dalšími státy a nelze očekávat, že by o ni v dohledné době přišly. Minimálně v oblastech, v nichž dnes dominují. Otevřenou otázkou zůstává, zdali Indie, Čína či jiné státy nemají či nebudou mít jiné komparativní výhody, aby ekonomiku USA v budoucnu nepředběhly.

Zdroje

• BHAGWATI, Jagdish. A New Vocabulary for Trade. Wall Street Journal. 4.8.2005, s. A12.
• DEUTSCH, Karl Wolfgang. Nervy vlády. 1. vyd. Praha : Svoboda, 1971.
• FRIEDMAN, Thomas L. Svět je plochý : stručné dějiny jedenadvacátého století. Praha : Academia, 2007.
• MCLUHAN, Marshall. The Gutenberg galaxy : the making of typographic man. 1st ed. London : Routledge & Kegan Paul, 1967.
• RITZER, George. Mcdonaldizace společnosti : výzkum měnící se povahy soudobého společenského života. 1. vyd. Praha : Academia, 2003.
• CIO Insight [online]. Ziff Davis Enterprise Holdings, c1996-2009 [cit. 2009-04-07]. Dostupný z WWW: <http://www.cioinsight.com/c/a/Expert-Voices/Jagdish-Bhagwati-on-the-Age-of-Flux/>.
• Dollars and Sense : Real World Economics [online]. Boston : Economic Affairs Bureau, c2009 [cit. 2009-04-07]. Dostupný z WWW: <http://www.dollarsandsense.org/blog/labels/Jagdish%20Bhagwati.html>.

1 Pro ilustraci například NAFTA, CEFTA, EU, ASEAN a další.

2 Ačkoli Friedman ilustruje většinu svých příkladů na USA, toto lze aplikovat rovněž na jiné státy světa. Pro přehlednost a věrnost jeho textu však budu nadále používat výhradně USA jako ilustrativní příklad.

3 V anglickém originálu „comparative advantage“.