Komparace programů parlamentních a vybraných neparlamentních stran v oblasti orientace na EU

26.04.2010 09:30

Úvod

Evropská unie je tématem, které hrálo v české politice silnou roli zejména v průběhu 90. let 20. století a na začátku 21. století. Po vstupu České republiky do jejích struktur však nezaniklo. A zejména v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy se opět stalo jedním z relevantních témat společenského diskursu. Protože funkcí politických stran je i agregace a artikulace zájmů, je legitimním předmětem nejen politologického zkoumání, jak je toto téma reflektováno v programech politických stran, a to zejména v předvolebním období. Tato práce si takové shrnutí a stručnou komparaci programů parlamentních a relevantních neparlamentních stran v oblasti orientace na Evropskou unii klade za cíl.

Metodologie

Podle údajů ministerstva vnitra České republiky je v současné době1 registrováno 114 aktivních politických stran a hnutí.2 Analýza programů všech těchto politických uskupení, jakkoli by se týkala pouze oblasti orientace na Evropskou unii, by nutně byla rozsáhlá a nepřehledná. Proto je zjevné, že počet analyzovaných stran je nutné zredukovat.

Při podobné redukci je nezbytné, aby byla dostatečně rozsáhlá, aby mohl splnit svůj účel, avšak také dostatečně obezřetná, aby nebyla příliš zjednodušující a tím irelevantní. V předkládané práci tak bylo nutné primárně se vypořádat s několika nástrahami.

Parlamentní strany

První nástraha spočívala ve vymezení chápání parlamentní strany. Zatímco ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 získali mandát zástupci pěti stran,3 v průběhu volebního období se tyto strany štěpily. K dnešnímu dni se tak v Poslanecké sněmovně nachází třináct nezařazených poslanců, kteří buď patří do nově vzniklých stran, a to TOP09 (Miroslav Kalousek, Ladislav Šustr, Pavel Severa a Vlasta Parkanová), DSZ (Olga Zubová) a SPO (Kosta Dimitrov) nebo jsou bez politické příslušnosti (Miloš Melčák, Evžen Snítilý, Petr Wolf, Věra Jakubková, Vlastimil Tlustý a Jan Schwippel). Speciální případ tvoří Juraj Raninec, který je jako nezařazený poslanec členem ODS. K dnešnímu dni tedy sedí v Poslanecké sněmovně zástupci osmi politických stran, a to ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, SZ, TOP09, DSZ, SPO.4 Podle aktuálních zpráv by se tento počet mohl rozrůst ještě o zástupce Suverenity – bloku Jany Bobošíkové, konkrétně Kláru Slámovou, která by v Poslanecké sněmovně měla nahradit Daniela Reisiegela, který se má stát členem kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu. Klára Slámová ve volbách kandidovala za ODS, ale v průběhu volebního období změnila svou politickou příslušnost.5

V Senátu je situace poněkud přehlednější. Zde kromě senátorů bez stranické příslušnosti zasedají zástupci stran ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, TOP09 a SNK.

Mluvit o politické straně jako o parlamentní je v tomto kontextu nicméně matoucí. Za parlamentní lze samozřejmě považovat strany, které mají své zástupce v Parlamentu. Tedy ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, SZ, TOP09, DSZ, SPO a SNK. K tomu potenciálně Suverenitu – blok Jany Bobošíkové. Ovšem zástupci TOP09, DSZ, SPO a potenciální Suverenity – bloku Jany Bobošíkové nebyli zvoleni za své současné strany. Lze tedy vznést námitku, že zatímco zvolení reprezentanti mandátem disponují, strana, do níž patří, si nemůže činit nárok na označení parlamentní. V opačném případě by mohlo být oprávněné počítat mezi parlamentní strany také Stranu svobodných občanů, neboť senátorka Liana Janáčková byla v době vykonávání svého mandátu po nějaký čas členkou této strany.

Neparlamentní strany

Situace se stává ještě složitější, když je pro komparaci zapotřebí vybrat relevantní neparlamentní strany. Tyto lze vybrat pouze na základě jejich síly, jež však musí být změřitelná. Poněvadž však relevantní změření takové síly umožňují pouze volby, je zapotřebí ji určit na základě jejich výsledků. A to těch časově nejméně vzdálených, neboť síla politické strany se v čase mění. Proto jsem se jako relevantní ukazatel rozhodl vzít výsledky voleb do Evropského parlamentu v roce 2009. A to ze dvou důvodů. Prvním byl ten, že se jedná o časově nejméně vzdálené volby a tudíž pravděpodobně nejlépe zohledňující silové rozdělení stran. Druhým byl ten, že volby do Evropského parlamentu se jeví být vhodným měřítkem pro zkoumané téma, tedy komparaci volebních programů parlamentních a vybraných neparlamentních stran v oblasti orientace na EU.

Poněvadž však mandát získaly pouze strany již zastoupené v Parlamentu České republiky, bylo nutné určit klíč, podle kterého by pro komparaci, na základě těchto voleb, byly vybrány neparlamentní strany. V praxi to znamenalo stanovit procentuální hranici. Tuto jsem stanovil na 1% a více. Požadovanou hranici pro postoupení do komparativní analýzy překročila následující politická uskupení: KDU-ČSL, Věci veřejné, ODS, Suverenita, Volte Pravý blok - www.cibulka.net, Evropská demokratická strana, KSČM, Starostové a nezávislí – Vaše alternativa, Strana svobodných občanů, SNK Evropští demokraté, Strana zelených a Dělnická strana.6 Z nich nemají zastoupení v parlamentu Věci veřejné, Volte Pravý blok-www.cibulka.net, Evropská demokratická strana, Starostové a nezávislí – Vaše alternativa a Dělnická strana. K těmto budu počítat i Suverenitu a Stranu svobodných občanů, ač by potenciálně bylo možné počítat je mezi parlamentní strany.

Dělnická strana byla 17. února 2010 rozpuštěna Nejvyšším správním soudem. Přestože se jako její nástupnická organizace deklaruje Dělnická strana sociální spravedlnosti, rozhodl jsem se ji z komparativní analýzy vynechat, neboť ji nelze považovat za stranu, která kandidovala ve volbách do Evropského parlamentu 2009.

Jak bylo zpochybněno výše, strany DSZ, TOP09 a SPO by nemusely být počítány jako parlamentní. Protože však jejich zástupci jsou členy parlamentu, bylo by možné zpochybnit jejich nezařazení do komparativní analýzy, jsou-li její součástí neparlamentní strany, které byly uznány jako do ní náležející pouze díky překonání 1% hranici ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009.

Jako poslední měřítko jsem se rozhodl z komparativní analýzy vyloučit ty strany, které nekandidují ve volbách do PS PČR v roce 2010. Toto kritérium má za cíl eliminovat ty strany, které byly relevantními buď ve volbách do PS PČR 2006, nebo ve volbách do EP 2009, ale v současné době svou sílu ztratily. Toto kritérium nesplňují uskupení DSZ, EDS, SNK ED a. EDS sice uzavřelo smlouvu o předvolební spolupráci s KDU-ČSL, ovšem pod svým názvem již nekandiduje a své zástupce delegovalo na kandidátky KDU-ČSL pouze v některých regionech. Analogickým případem je i Starostové a nezávislí – Vaše alternativa.

Konečný soubor stran, jejichž programy v oblasti orientace na EU budou podrobeny komparativní analýze, je tedy následující (v abecedním pořadí): Česká strana sociálně demokratická, Křesťanská demokratická strana-Česká strana lidová, Komunistická strana Čech a Moravy, Občanská demokratická strana, Strana práv občanů, Strana svobodných občanů, Suverenita – blok Jany Bobošíkové, Strana zelených, TOP09, Věci veřejné a Volte Pravý blok - www.cibulka.net.

Analýza programů

Česká strana sociálně demokratická (ČSSD)

Česká strana sociálně demokratická je zastáncem členství České republiky v Evropské unii. V jejím rámci chce posilovat vliv České republiky a usilovat o její maximální zapojení do evropských rozhodovacích procesů. A to zejména při posilování modelu sociální Evropy založené na principech trvale udržitelného rozvoje. Zároveň prosazuje spolupráci s Evropskou unií zejména v oblasti politiky růstu zaměstnanosti, řešení globálních problémů, v oblastech ekonomických, bezpečnostních a v oblasti ochrany životního prostředí. Věří, že ve spolupráci s Evropskou unií se podaří regulovat negativní stránky globalizačních procesů.

Zároveň podporuje zvětšování podílu Evropské unie na zajišťování mezinárodní bezpečnosti a zapojení armády ČR do mezinárodních vojenských misí Evropské unie. Evropská unie by se dle ČSSD měla ve větší míře podílet na zajišťování mezinárodní bezpečnosti. K tomuto má sloužit zejména Evropská služba vnější akce a Společná zahraniční, bezpečnostní a obranná politika, jak je zakotvena v Lisabonské smlouvě.

Česká strana sociálně demokratická podporuje spolupráci s Evropskou unií v oblasti rozvoje sociálně tržního hospodářství a prosazování rovnosti práv podnikatelů a zaměstnanců, a to zejména v oblasti zemědělství.

Z rozpočtu Evropské unie by se dle České strany sociálně demokratické měla větší částka vynakládat na financování vědy, školství a inovací a zejména v době recese aktivně podporovat politika zaměstnanosti.

Česká republika by rovněž měla být sladěna se směrnicemi Evropské unie v oblasti imigrační a azylové politiky.7

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM)

Komunistická strana Čech a Moravy se vztahu České republiky k Evropské unii věnuje pouze velice okrajově a to v několika tematických kapitolách svého programu. Jediná relevantní zmínka týkající se Evropské unie v programu je výzva, aby se český export zaměřil i na země mimo EU a USA. V zemědělské politice požaduje KSČM v rámci Evropské unie rovnoprávné podmínky pro české zemědělce.

Komunistická strana Čech a Moravy také prosazuje rovnoprávné postavení České republiky v rámci Evropské unie a odmítá vytváření silových struktur podle společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie.8

Křesťanská demokratická strana - Česká strana lidová (KDU-ČSL)

Křesťanská demokratická strana - Česká strana lidová je proevropsky orientovaná strana. Je zastáncem přejímaní evropských norem do českého právního řádu, dobudování vnitřního evropského trhu, volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Podporuje principy hospodářské strategie EU, jako jsou rozvoj a zaměstnanost, souhlasí s celoevropskou finanční podporou rozvoje školství a systémů celoživotního vzdělávání. Považuje zapojení Evropské unie do řešení globálních problémů a konfliktů ve světě za nutné a její jednotu a společný postup za žádoucí, a to i v boji proti finanční a ekonomické krizi.

Dále upozorňuje na nutnost efektivního čerpání z Evropských fondů a považuje je za významný zdroj k posílení konkurenceschopnosti české ekonomiky, zvýšení kvality života a zmírnění dopadů finanční krize. Podporuje společnou energetickou politiku Evropské unie, kterou považuje za nástroj efektivní diverzifikace energetických zdrojů a snížení závislosti na Rusku a prosazuje společnou obranu proti snahám Ruska negativně ovlivňovat vývoj v České republice a v Evropské unii.

Zároveň podporuje evropská obrannou politiku, kterou nevnímá jako konkurující si s NATO a považuje celoevropskou spolupráce na potírání organizovaného zločinu, terorismu a ilegální imigrace za nezbytnou. Hodlá efektivně využívat nástrojů společné evropské azylové a imigrační politiky.

Křesťanská demokratická strana - Česká strana lidová však odmítá nový návrh antidiskriminační směrnice, kterou označuje za omezující svobodu jednotlivce a přijetí Turecka za člena EU. Tomu nabízí privilegovaného partnerství. Nepovažuje nicméně evropskou politiku za hrozbu státní suverenitě a zájmům, nýbrž za příležitost k jejich naplnění, za šanci pracovat na společném díle. Podporuje zavedení eura a urychlené dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy.9

Občanská demokratická strana (ODS)

ODS je zastáncem členství České republiky v Evropské unii, kterou chápe jako důležitý pilíř mezinárodního postavení České republiky. Zároveň je dle ODS Evropská unie nástrojem ekonomické prosperity a platformou pro definování zájmů evropských států. Evropské unie má byt společně s USA tahounem liberalizace světového obchodu a rozšiřovat své hranice o země bývalé Jugoslávie a Turecko. ODS je zastáncem jednotného tržního prostoru a volného pohybu osob, zboží a kapitálu.

Přesto má ODS i řadu výhrad vůči současnému fungování Evropské unie a to zejména její federalistické tendence, vysokou míru regulace, pokusy o daňovou harmonizaci a jednotnou imigrační politiku. ODS proto chce formulovat a prosazovat alternativní vizi EU k evropskému federalismu, k čemuž jí má být vhodným nástrojem frakce (ECRG) v Evropském parlamentu.

ODS kritizuje nedostatečné demokratické mechanismy, sklony k obchodnímu protekcionismu, zemědělskou politiku, demografický útlum, legální i nelegální migrace a v důsledku toho měnící se sociální a demografickou mapu Evropy a zneužívání témat ochrany lidských práv nebo globální oteplování k zavádění nových regulací, státní kontroly a centrálního plánování.

ODS také odmítá oslabování NATO budováním vlastních obranných struktur v rámci Evropské unie.10

Strana práv občanů (SPO)

Strana práv občanů je pro prohlubování integrace Evropské unie.11

Strana svobodných občanů (SSO)

Strana svobodných občanů je stranou, která ve svém programu jako jediná zmiňuje možnost vystoupení z Evropské unie. Tato možnost je podmíněna nepřijetím Evropské dohody, což je dokument, který Strana svobodných občanů navrhuje jako alternativní možnost uspořádání vztahů mezi členskými státy Evropské unie. V případě vystoupení z Evropské unie navrhují Svobodní vstup do EFTA.

Dále odmítají zřízení funkce zástupce Evropské unie jako nového stálého člena Rady bezpečnosti OSN a názor, že Evropa musí být velká, silná a jednotná, aby přežila ekonomickou, politickou a vojenskou konkurenci ve světě. Rovněž odmítají společnou evropskou obrannou a bezpečnostní politiku a předávání kompetencí na úroveň Evropské unie a usilují o návrat mnohých pravomocí na úroveň států.

Prosazují liberalizaci obchodu uvnitř Evropské unie a v této souvislosti označují za problematickou společnou zemědělskou politiku. I proto navrhují úplné odstranění kvót i dotací. Strana svobodných občanů chce bojovat proti snahám zavádět v Evropě centrální plánování a proti nadměrné regulaci.12

Strana zelených (SZ)

Strana zelených se označuje za výrazně proevropskou stranu. Považuje evropskou bezpečnostní a obrannou politiku za nezbytnou součást evropské integrace a prosazuje, aby bezpečnostní síly Evropské unie nemusely spoléhat na pomoc neevropských členů NATO. Rovněž podporuje harmonizaci vojenského potenciálu členských států Evropské unie.

Strana zelených považuje jednotnou Evropskou unii za vhodný nástroj k řešení globálních problémů. Podporovala ratifikaci Lisabonské smlouvy, kterou považuje za přirozený krok ve vytváření efektivnějšího svazku mezi evropskými národy. Stejně tak podporuje rozšíření pole působnosti Evropské unie z primárně ekonomické oblasti na prvky kulturní, sociální a ekologické a to i mimo své území. Chce Evropskou unii vytvářející mezinárodní organizace a usilující o model globalizace nezakládající se výhradně na ekonomickém růstu. Podporuje také rozšiřování Evropské unie o další státy, a to včetně Turecka.13

Suverenita – blok Jany Bobošíkové

Suverenita odmítá Lisabonskou smlouvu, neboť ji považuje za útok na majetek občanů ČR a pokus silných o podrobení si slabších. Požaduje zastoupení České republiky v evropských strukturách, ale hájí suverénní jednání ve vztahu k zemím mimo Evropskou unii a samostatné vyhledávání možností na mimoevropských trzích.

Suverenita varuje před předáváním suverenity do Bruselu a tuto hrozbu vnímá jako vážnou a aktuální. Upozorňuje na existenci demokratického deficitu a rostoucím totalitním tendencím plynoucím z existence centrální moci. Demokratický deficit byl dle Suverenity posílen přijetím Lisabonské smlouvy.14

TOP09

TOP09 považuje Evropskou unii za záruku existence českého státu v Evropě a staví se vstřícně k evropské integraci, pro kterou dle ní poskytuje Lisabonská smlouva dostatečný rámec. TOP09 podporuje politiku rozšiřování Evropské unie zejména na západním Balkáně.

Zároveň TOP09 považuje sjednocený postup na půdě Evropské unie v oblasti energetiky za žádoucí a to především při úsilí o diverzifikaci zdrojů a přepravních cest.15

Věci veřejné (VV)

Věci veřejné se deklarují jako strana proevropská, jež podporuje proces evropské integrace. Z této integrace vylučují Turecko a mimoevropské země. Těmto by dle Věcí veřejných mělo být nabídnuto strategické partnerství.

Ve svém programu kladou Věci veřejné značný akcent na prohlubování spolupráce evropských států a společný postup v řadě kroků, například ve vzájemných vztazích se zeměmi mimo Evropskou unii a také v mezinárodních organizacích jako OSN a platformách typu G7 či G20. Dále také při zajišťování energetické bezpečnosti společnou energetickou politikou a koordinovaným jednáním s dodavateli surovin.

Věci veřejné podporují prohlubování evropské ekonomické integrace a liberalizaci jednotného evropského trhu. V rámci Evropské unie hodlají prosazovat zavedení možnosti rozhodování prostřednictvím referenda, narovnání postavení nových a starých členských zemí, snížení výdajů EU na společnou zemědělskou politiku, jednodušší čerpání evropských peněz a snížení administrativní zátěže. Jsou pro zavedení eura.16

Volte Pravý blok - www.cibulka.net

Politická strana Volte Pravý blok - www.cibulka.net neuvádí svůj program v oblasti orientace na Evropskou unii.

Shrnutí

Ze shrnutí programů vybraných stran v oblasti orientace na Evropskou unii je zřejmé, že v českém stranickém systému panuje v této otázce značná různorodost. V systému se pohybují jak strany proevropské, například Strana zelených, Křesťanská demokratická strana - Česká strana lidová nebo Věci veřejné, tak strany jako Strana svobodných občanů či Suverenita – blok Jany Bobošíkové, pro něž se vžilo označení euroskeptické, ač ony samy takové označení obvykle nahrazují termínem eurorealistické.

Bez nároku na přísnou metodologickou exaktnost, zejména z toho důvodu, že jako relevantního srovnávacího kritéria je užito pouze stranických programů, a nikoli praktické politiky či jiných zdrojů, lze sestavit následující komparační tabulku stran v oblasti orientace na EU

Proevropské Proevropské s výhradami Euroskeptické Nelze určit
Strana zelených Občanská demokratická strana Strana svobodných občanů Volte Pravý blok - www.cibulka.net
Křesťanská demokratická strana - Česká strana lidová   Suverenita – blok Jany Bobošíkové  
Věci veřejné      
Česká strana sociálně demokratická      
TOP 09      
Strana práv občanů      
Komunistická strana Čech a Moravy      

Zajímavou skutečností je, že oblast orientace na Evropskou unii nijakým způsobem nesleduje zařazení strany na pravolevé spektrum. Zatímco KDU-ČSL a VV lze označit za středové strany, levicová ČSSD je rovněž proevropská. Na druhé straně zatímco SSO je stranou pravicovou, Suverenita má program veskrze levicově orientovaný. Tato její orientace byla potvrzena spojením se stranou Jany Volfové, bývalé poslankyně za ČSSD.

Podobně ani velikost stran nehraje v této oblasti významnější roli. Srovnatelně velké strany, jakými jsou ČSSD a ODS, jsou sice proevropsky orientované, ale ODS deklaruje vůči současnému fungování Evropské unie značné výhrady. Ovšem je patrné, že zatímco euroskeptické strany jsou z hlediska své aktuální síly marginální, relevantní politické subjekty na české stranické scéně jsou proevropsky orientované.

Za zmínku určitě stojí, že zatímco některé politické strany, například KDU-ČSL, ODS nebo SSO, představily značně obsáhlý program v oblasti zahraniční politiky a orientace na Evropskou unii, jiné nemají pro tuto tématiku samostatnou kapitolu, vůbec se k ní nevyjadřují nebo velice stroze. Mezi takové strany patří Pravý blok, SPO, KSČM a také TOP09. I zde se však obtížně hledá jakákoli závislost, neboť se jedná o strany napříč pravolevým spektrem, s rozdílnou silou i velikostí. Jediný závěr, který lze z výše zmíněného vyvodit, je vztah stran k okruhu témat, které považují za zásadní nebo si je osvojily jako svá profilační. U SSO to je například ekonomika a zahraniční politika, u Suverenity národní zájmy, u SZ ekologie a životní prostředí, atd. V tomto kontextu je pozoruhodné, že TOP09, kterou vede jako stranický i volební lídr bývalý ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, má oblast zahraniční politiky poměrně neobsažnou. To však může být následek vyvíjejícího se programu této nové strany.

Závěr

Stranické programy se v čase přirozeně mění a vyvíjejí. Zatímco před vstupem České republiky do Evropské unie, NATO a dalších nadnárodních seskupení byla tato témata v programech stran silně akcentovaná, ať už pozitivně, či negativně, dnes tomu tak není. Důvodů může být více. S integrací do nadnárodních struktur se toto téma může zdát být vyčerpaným. Většinový diskurz dnes není veden o integraci jako samostatném fenoménu, nýbrž o jeho míře. To se projevilo zejména v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy, která rozdělila evropskou veřejnost na zastánce hlubší integrace přesahující do neekonomických oblastí a zastánce ponechávání rozhodujících pravomocí v rukou představitelů národních států.

Dalším důvodem, souvisejícím s prvním, je přítomnost aktuálnějších témat, jež mají před zahraničně-politickými prioritu. Pro mnoho stran je to zejména ekonomická krize a s ní související fenomény zaměstnanosti, státního dluhu, výše daní a mnoha dalších. Je zřejmé, že pokud by oblast zahraniční politiky byla elektorátem vnímaná jako klíčová, odráželo by se toto i ve stranických programech. Z reality lze tedy usuzovat opak. Nespornou roli ve formování tohoto mínění bezpochyby hrají média a prostředky masové komunikace, zejména prostřednictvím nastolování témat (agenda-setting) a vytváření dominantního názoru.

Nelze vyloučit, v souladu s výše zmíněnou tezí o časovém vývoji programů politických stran, že oblast orientace na Evropskou unii a téma zahraniční politiky ve své komplexnosti se v budoucnu stane významnějším prvkem, než jakým je dnes. U zavedených politických stran však radikální změnu v oblasti orientace na Evropskou unii nelze příliš očekávat. Snad pouze v případě vážné krize ve společnosti.17 Pravděpodobnější je však vznik nových politických stran, které by téma Evropské unie akcentovaly silněji. Takové strany by zřejmě byly euroskeptické, aby se vymezily vůči dominantní proevropské orientaci stran v českém stranickém systému. Jejich vznik by mohl být důsledkem štěpení ve společnosti, od kterého, na základě teorie cleavages, dovozují vznik politických stran, Lipset a Rokkan.

Takové štěpení by mohlo nabývat formy národní stát x nadnárodní struktury. Strany vznikající na základě takto vágně vymezeného štěpení v českém stranickém systému již působí. Jsou jimi SSO a Suverenita. Skutečnost, že nedosáhly výraznějšího úspěchu, však lze považovat za důsledek toho, že toto štěpení ve společnosti dosud nenastalo. A nelze s určitostí tvrdit, že nastane. Strany tohoto typu tak lze považovat buď za předčasně vzniklé, nebo z hlediska budoucnosti neperspektivní. Pokud by byly výhradně či dominantně zaměřené na tuto oblast a nereflektovaly, nebo marginálně, témata jiná. Například ekonomická, sociální, ekologická, či jiná. To už bychom se ale pouštěli na půdu nepodložených predikcí.

Použité zdroje

 

1 Údaje k 26.04.2010.

2 Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Seznam politických stran a hnutí. Dostupné z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/SearchResult.aspx?type=0&status=1>.

3 ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, SZ.

4 PSP ČR [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Poslanecká sněmovna. Dostupné z WWW: <http://www.psp.cz/sqw/snem.sqw?P1=0&P2=0&l=cz>.

5 Aktuálně [online]. 2010 [cit. 2010-04-27]. Kajínkova advokátka Slámová míří do sněmovny. Dostupné z WWW: <http://aktualne.centrum.cz/domaci/volby/lide/clanek.phtml?id=666840>.

6 Volby [online]. 2009 [cit. 2010-04-26]. Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky. Dostupné z WWW: <http://www.volby.cz/pls/ep2009/ep11?xjazyk=CZ>.

7 České strana sociálně demokratická [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Dokumenty. Dostupné z WWW: <http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/dokumenty/velky_volebni_program.pdf>.

8 KSČM [online]. 2010 [cit. 2010-04-25]. Volební program KSČM. Dostupné z WWW: <http://www.kscm.cz/index.asp?thema=4393&category=>.

9 KDU-ČSL [online]. 2010 [cit. 2010-04-25]. Dokumenty. Dostupné z WWW: <http://www.kdu.cz/Kdu/media/Kdu/Volby/KDU_program.pdf>.

10 ODS [online]. 2010 [cit. 2010-04-28]. Programové dokumenty. Dostupné z WWW: <http://www.ods.cz/volby2010/dokumenty/182/volebni-program-velky.pdf>.

11 SPOZ [online]. 2010 [cit. 2010-04-26]. Program SPOZ. Dostupné z WWW: <http://www.spoz.cz/index.php/program-spo>.

12 Strana svobodných občanů [online]. 2010 [cit. 2010-04-25]. Politický program. Dostupné z WWW: <http://www.svobodni.cz/files/docs/Politicky-program.pdf>.

Zpět