Normální a bez deviace

Nejsem ekolog, ani homosexuál. Nejsem bojovník za rovná práva ani za pozitivní diskriminaci. Nejsem alkoholik ani narkoman. Nemám žádnou mně známou závislost nebo chorobu.

Nejsem feminista ani patriarchální šovinista. Nejsem Rom ani uprchlík žádající o azyl. Nikdy jsem nikoho nezabil, nikoho neznásilnil, nemám žádnou úchylku. Nejsem náboženský fanatik ani extravagantní umělec.

Zvláštní, že? Takových už nás moc není…

Naproti tomu jsem bílý heterosexuální muž, žijící v zemi kde jsem se narodil, mluvící svým rodným jazykem, nezávislý na jakékoli státní podpoře a svobodný ve svém jednání. Studuji, pracuji, nikoho neotravuji a nechci žádnou finanční podporu za to, jakým jsem. Jsem normální. Což dnes znamená být v menšině. Jediné co žádám je, aby 52% příjmů, které my „normální“ odvádíme státu na daních, jím byly využívány k plnění jeho funkce. Aby zajišťoval vymahatelnost práva, bezpečí, ekonomický oběh, dopravní obslužnost, atd … A ne aby je rozhazoval těm, kteří z nás (kteří jsme se narodili s tou smůlou, že nemáme žádnou od/úchylku) dělají menšinu.

Feministkám vzali podporu a už se za ně bijí Kocáb s Hybáškovou. První nabízí naše peníze, druhá rovnou žaluje v Bruselu. A my, kteří jejich eskapády dotujeme, můžeme jenom rezignovaně kroutit hlavou a smutnit ... proč jsme také nebyli shůry obdařeni náchylností k totalitním ideologiím, stejnému pohlaví či zeleným stromům? Zapadli bychom pěkně do řady a ještě by nás zasypali bankovkami. Takhle je z nás oslík, který se musí neustále třást ... a sypat dukáty.