Světlé zítřky, věčné časy, další levé podržtašky

    Byla to noční můra. Probudil jsem se a přesto mi probíhala před očima. Jiří Paroubek skládal prezidentskou přísahu. Byl zvolen politicky korektním Parlamentem, do kterého se již nevolilo proporčním zastoupením, ale jehož členové byli korporativně delegováni (na základě novely zákona o rovných příležitostech, vylepšujícím Antidiskriminační zákon) svými mateřskými organizacemi. Byla to pestrá směsice. Vytvořená v našem státě nařízením Evropské komise o imigračních kvótách. Polovina ženy, polovina muži. Čtyři procenta homosexuálů. Dvacet procent muslimů. Několik ekologů, pár feministek a Židů. Patnáct procent Romů. Vedle nich příslušníci národnostních menšin – Arabové, Turci, Ukrajinci, Vietnamci, ano i pár Albánců. Žádní euroskeptici ale plejáda eurohujerů. A všichni socialisti, bojující za společné dobro a světlé zítřky.

    Vedle chrámu sv. Víta se tyčila mešita. Ranní bití zvonů svolávající k bohoslužbě se mísilo s halekáním muezína. Pod Nerudovou ulicí projížděla auta na bioplyn. Díky státní podpoře byly tyto káry o polovinu levnější než benzinové. Ulice ozařovaly lampy, v nichž byl petrolej vyměněn za úsporné žárovky. Osram získal monopol…

    Děti měly nové aktovky, penály, sešity… a rodiče se radovali, že jim stát zvýšil pastelkovné. Po ulicích se povalovali ninedělající šťastní občané, kterým sociální dávky stačily na pohodlný bezstarostný život. V Parlamentu si se státním schodkem, již převyšujícím 40% HDP, nedělali hlavu. Mezinárodní měnový fond a Světová banka jej štědře dotovali. Co na tom, že díky svým pohledávkám už tyto organizace řídili zemi? Stejně 98,7% schvalovaných zákonů bylo mandatorních podle nové Ústavy Evropské unie. Na tu právě Paroubek pokládal svou ruku. Zahleděl se na prezidentskou standardu. Znak a nápis „Pravda vítězí“ však byl nahrazen žlutými hvězdami. Na inovovaném rudém pozadí. Na průčelí České národní banky zase zářil Rockefellerův znak. Mediální koncerny byly sloučeny do jediného – „Mediopravdy“. Většinový vlastník – Rupert Murdoch. A skoro bych zapomněl - pravice byla zakázána, pro svou společenskou nebezpečnost. Prý prosazováním svobody podkopávala snahu vládnoucí strany určovat lidem co je pro ně dobré.

    Jak to u snů bývá, probudil jsem se než skončil. Naštěstí, … jinak bych si po procitnutí asi přiložil pistoli ke spánku.

    Ano, byla to můra. Ale přesto se doteď třesu. Protože to o čem by se mi před deseti lety nesnilo, mě tuto noc začalo pronásledovat. A za dalších deset let už sen může být skutečností.